5. března se v Divadle Kampa sešli lidé s diagnózou autistického spektra, jejich rodinní příslušníci, přátelé, příznivci Jaroslava Duška a ostatní, aby „v míru“ opět debatovali o věcech nejen veselých, ale také vážných, které život s touto odlišností přináší.
Laskaví a empatičtí průvodci večera Jaroslav Dušek a Michal Roškaňuk nejprve pogratulovali mezi diváky přítomnému režisérovi Miroslavu Jankovi, jehož Normální autistický film byl den předtím oceněn Českým lvem a stal se dokumentem roku. Za ATYP magazín rovněž gratulujeme.
Michal Roškaňuk připomněl, že Řád čestného Aspergera předal na Mezinárodní den Aspergerova syndromu 18. 2. Polly Samuel/Donně Williams, kterou chtěl pozvat, ale bohužel této ženě objevili rakovinu v terminálním stadiu. Přesto dál tvoří a můžete jí být nablízku prostřednictvím jejího blogu. Návštěvníci ji nejméně minutovým potleskem pozdravili na kameru z Divadla Kampa. Tentokrát na pódium divadla byla pozvána Bára Brodníčková s maminkou a později slovenští hosté: půvabná mladá žena Lucia Fabiánová a Branko Lacko, kterého někteří znáte také jako redaktora ATYP magazínu a z jeho Youtube kanálu AutisTV.
Křehce působící 14 letá Bára svým účinkováním i vyprávěním nelehkého životního příběhu dokázala, jak statečně umí s těžkostmi, které její život s Aspergerovým syndromem přináší, bojovat. Dnes už na to naštěstí není sama jako v dobách, kdy žila v kojeneckých ústavech a dětském domově. Velkou oporu teď má ve své náhradní rodině, hlavně náhradní mamince, která o Báru pečuje s moudrostí rodiče, který ví, že přílišný tlak a přehnané rodičovské ambice tyto děti neustojí. Jejich láskyplný vztah plný podpory byl znát především ve chvíli, kdy Bára znejistěla ohledně nástupu písně, kterou chtěla divákům zazpívat a maminka jí beze slov pouhým pohledem a pokynutím hlavy poskytla klid a jistotu, kterou u ní hledala. Ano, tyto děti možná dobře nechápou mimoslovní komunikaci, ale srdcem chápou vše velmi dobře.
Hovořilo se také o šikaně, kterou děti s autismem od svých vrstevníků ve škole často zažívají a o školních situacích, kdy jsou kvůli své sociální naivitě zapleteny do různých lumpáren a poté neprávem označeny za hlavní viníky. Bára ji zažila loni a učitelka a škola ji neřešily. Bylo znát, že se jí o tom nelehce mluví. Bára je letos v domácím vzdělávání, aby dozrála, jak sama tomu říká, a připravila se na nástup do nové školy. Bára také přečetla svých Deset pravidel, jak se chovat k aspíkům, které jsme publikovali v ATYP magazínu v prosinci 2016, a Jaroslav Dušek je nazval deklarací. Jedna divačka nabídla Báře, že o ní napíše knihu, ale ta s autistickou bezelstností a upřímností reagovala: „Děkuju, ale o mně už jedna je.“ Její náhradní maminka totiž píše pod pseudonymem Ludmila Janáková.
Dalšími hosty byli Lucia Fabiánová a Branko Lacko ze Slovenska. Z vyprávění Lucie, která procestovala pořádný kus světa a nějaký čas pobývala i v indickém ášramu, místy pořádně mrazilo. Mnozí z diváků jistě do té doby netušili, jakými těžkostmi procházejí velmi inteligentní lidé s diagnózou autistického spektra při hledání vlastní integrity. Díky vysoké inteligenci totiž chápou, že nemohou být přijatí většinovou společností takoví, jací skutečně jsou, a tak dříve, než vůbec stačí zjistit, kým jsou, naučí se používat obranné masky. Navázat potom spojení s vlastním „já“ pohřbeným pod nánosem tolika různých masek, navíc někdy s rozbitými introspekčními „navigačními systémy“ je velmi složité. Na rozdíl od většinové společnosti jim velmi záleží na opravdovosti, kterou Lucie nazývá cake (anglicky dortový korpus) a vadí jim přílišný důraz na povrchnost, Lucií označovanou za icing (anglicky tvrdá poleva na dortu).
Během večera zazněla Schubertova Ave Maria, Pie Jesu a další krásná hudba v podání vynikajícího klavíristy Denise Szalbota, kterého znáte z Normálního autistického filmu, za nádherného zpěvu Báry Brodníčkové. Diváci je odměnili obrovským potleskem, z toho dvakrát vestoje. Písně si můžete poslechnout na Youtube kanálu ATYP magazínu.
„To byl ale dnes pořádný cake a žádný zbytečný icing,“ trefně poznamenala kamarádka při odchodu z divadla. Dávám jí za pravdu.
text Markéta Velebová / foto Dana Kriso
Jedna odpověď