Kateřina Tothová: Canisterapii dělám už 7 let

Kateřina Tothová: Canisterapii dělám už 7 let

Pes už svou přítomností dokáže vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. A o tom, že úsměv léčí není pochyb. Canisterapie na psychorelaxačním pobytu dětí s autismem je natolik rozveselila, že se nechtěly od psů odtrhnout. O této metodě jsme si povídali s lektorkou Kateřinou Tothovou.

Co je to vůbec canisterapie a jaký má cíl?
Canisterapie využívá pozitivní působení psa na člověka. Pes už jen svou přítomností dokáže vylepšit náladu lidí, probudit u nich zájem o dění kolem nich. Canisterapie působí v celé řadě oblastí, které pečují o lidské zdraví (psychické, fyzické i sociální). A v neposlední řadě je praktikována i ve školkách a školách, kde se děti učí jak komunikovat se psy. Cílem canisterapie je zkvalitnit život klientům.

Jak jste se ke canisterapii dostala?
Psy chovám již 25 let. Hledala jsem jejich další uplatnění, aby dělali radost i jiným lidem a canisterapie byla přirozeným dalším krokem v mém životě. Přímo canisterapii se věnuji 7 let. Je to zajímavá, naplňující, radost přinášející práce, která mě prostě a jednoduše baví.

Víte něco o vzniku této metody?
Myslím, že canisterapie vznikla přirozeně v podstatě v momentě, kdy začali žít pes a člověk společně, jen se to tak nejmenovalo. Není pro mě podstatné kdy a jak vznikla, to by se dalo najít na internetu. Jako obor, myslím, že vznikla v minulém století, je to metoda relativně mladá.

Mnoho lidí při vyslovení slova canisterapie neví, o co vůbec jde, je v ČR dostatek lidí, kteří se věnují aktivně této metodě?
Kdo má handicapované dítě, ten o této metodě ví, ti co jí nepotřebují, nevědí. Je to přirozené. Myslím, že je u nás už dostatek lidí, kteří se tomuto věnují, kvalita však bývá rozdílná a spousta lidí nemá k vykonávání canisterapie ani vzdělání, ani canisterapeutické zkoušky se psem. I toto se už poslední dobu lepší. Je nabídka spousty seminářů, záleží na každém, jak kvalitně chce svou práci vykonávat.

Podporuje canisterapii nějak stát a má vůbec tato metoda do budoucna v ČR uplatnění?
Ze strany státu není canisterapie financována vůbec. Organizace si shánějí peníze pomocí grantů, nebo si službu platí sami uživatelé. Canisterapie má určitě do budoucna uplatnění, bude jí využíváno doufám více a třeba se jednou dočkáme a bude jí proplácet i zdravotní pojišťovna.

S jakou cílovou skupinou dětí máte zkušenosti a proč jste se zaměřila na děti autistické?
Nedělám rozdíly mezi dětmi. Pracuji, kde je třeba, navštěvuji i mateřské školky, pracuji s dětmi od cca půl roku. Jen musím vědět, k jaké skupině dětí jdu, protože podle toho zvolím psa a vyberu si pomůcky. Autisté jsou zvláštní skupinka, jsou velmi rozdílní, často na psa nereagují zpočátku vůbec a je krásné, jak se toto v průběhu delší spolupráce mění. Je pravdou, že je třeba pravidelnosti, aby se dostavily výsledky. A trpělivosti, ale stojí to za to.

Když pracujete se skupinou dětí, jaké techniky a pomůcky používáte? Jak probíhá samotná canisterapie v praxi, co konkrétně se děje, když máte k dispozici skupinu dětí, se kterou máte pracovat?
Nejraději pracuji s dětmi individuálně, nebo s malými skupinkami, max. tři děti. To je ideál. Rozvíjíme hrubou a jemnou motoriku, děti se učí trpělivosti, empatii, některé se zklidní, jiné potřebují zase popostrčit. Je to o individuálním přístupu a i pravidelnosti, aby se dostavily nějaké výsledky. Mám velkou tašku, se kterou chodím a v ní mám míčky, mašle, kostky, různé zalaminované kartičky, vodítka, obojky, pastelky, papíry, barevné misky, samozřejmě pamlsky pro psy a spoustu dalších věcí. Připadám si jako Ježíšek, když jdu do práce. (smích)

Jaký největší úspěch jste pomocí canisterapie dosáhla? Stalo se například, že dítě díky metodě canisterapie začalo mluvit, chodit nebo dosáhlo jiných pokroků?
Toto se stává vcelku běžně, protože pes je velkou motivací. Ono by se to stalo časem stejně, ale dítě se v přítomnosti psa více snaží. Takže jsem viděla první krůčky, dítě se snažilo vyslovit jméno psa, spastické děti uvolní ručku při hlazení apod. To je ta správná motivace pro mě, proto to dělám.

Zeptám se nyní opačně, setkala jste se někdy s kritikou toho, co děláte?
Asi ne. Když se to rodičům nelíbí, prostě na canisterapii nechodí. Není to povinné. Některé maminky jsou úzkostné a vadí jim, že pes má například chlupy. Ačkoli psy pravidelně kartáčuji, prostě někdy nějaký chloupek vypadne. Také psi slintají, ne že by jim vyloženě kapali sliny jako například boxerovi, ale když olíznou dítěti tvář, pak je vlhká.

Jak dlouho trvá výcvik speciálně vycvičeného psa pro canisterapii a v jakém roce by měl takový pes začít s výcvikem?
Příprava psa začíná již od štěněte správnou výchovou a socializací. Již při výběru štěněte kladu důraz na to, aby mělo rádo lidi, bylo sebevědomé, vyrovnané, hravé. Pes musí být ovladatelný, chcete-li vycvičený. Především musí milovat lidi. Samostatně pracovat by měl až v dospělosti, canisterapeutické zkoušky se psem lze dělat většinou od 18 měs jeho věku. A pak se stejně cvičí celý život. Pes by neměl pracovat více jak 2 hodiny denně a max dva až tři dny v týdnu. Je to pro ně velmi psychicky vyčerpávající. Je třeba, aby byl v dobré kondici a musíme mu dopřát i odpočinek a odreagování. Já se psy chodím na dlouhé procházky přírodou, k řece, kde si všichni odpočineme.

Je pro canisterapii vhodné nějaké konkrétní psí plemeno?
Canisterapie se může dělat s jakýmkoli plemenem i s kříženci. Nezáleží na velikosti psa, důležitá je jeho povaha. Je ale fakt, že jsou plemena vhodnější a méně vhodná. Mnohem více zaujatí bývají rodiče než děti. Například když přijdete s velkým černým německým ovčákem působí na rodiče úplně jinak, než stejně velký pes jiného plemene – třeba zlatý retrívr.

Dejme tomu, že máme dítě s nějakým handicapem, jak dlouho by měla trvat taková metoda canisterapie, aby se dosáhlo nějakého žádoucího výsledku?
Záleží na tom, jaký máte cíl. Cíle se mohou posouvat, stále je něco, co lze dítě naučit. Pracuji s jednotlivými dětmi i několik roků. A vím, že stačí např. 20 min jednou týdně nebo jednou za 14 dní.

Vy jste se zúčastnila minulý víkend psychorelaxačního pobytu spolku PAS v Orlických horách ve středisku Lorien, kde jste pracovala s autistickými dětmi, jak se vám tam líbilo?
Bylo to moc pěkné, děti měly zájem, byly šikovné. Jen bych příště děti rozdělila na menší skupinky, hlavně podle věku a dovedností, neboť jsem měla dojem, že ty méně průbojné by potřebovaly více podpořit. A na to jsem neměla prostor.

Canisterapeutka Kateřina Tothová na psychorelaxačním pobytu spolku PAS – Poruchy autistického spektra.

Docházíte často na psychorelaxační pobyty, kde pracujete s příslušnou cílovou skupinou? Docházíte také do škol a školek?
Co je často? Letos bych měla jet na takovéto pobyty asi 4x. Do školek chodím nárazově, do škol prozatím nechodím. Pravidelně docházím do Střediska rané péče a sociálního ústavu pro dospělé.

Kdyby jste měla možnost vrátit čas, co by jste udělala v rámci canisterapie jinak?
Když jsem se nad otázkou zamyslela, sama jsem překvapená, asi bych nic neměnila. Dělám práci, jak nejlépe umím, baví to mě i mé psy. Jinak to snad ani nejde, tato práce je velmi specifická. Já si život bez psů neumím představit a pokud ještě dělají radost i druhým, pak je to teprve ta správná jízda.

________________

Rozhovor vedl Josef Tomáš/ úvodní foto archiv Petra Kozlová Jungmannová / další foto Dagmar Edith Holá

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *