Jsem peer pro duševně nemocné

Jsem peer pro duševně nemocné

Václav Rolenec je vystudovaný chemicko potravinářský inženýr. Roku 2009 onemocněl paranoidní schizofrenií. Když se dostatečně zotavil, začal pracovat jako jeden z prvních peer konzultantů v České republice a dělá tuto práci dodnes. Podle jeho slov ho velice naplňuje a vidí v ní velký význam. Kdo je to peer? Kde se v naší psychiatrii peeři vzali a co všechno tato práce obnáší, se dozvíte z jeho vyprávění.

Václave, můžete nám vysvětlit, co znamená slovo peer?
Slovo peer konzultant nebo peer pracovník je anglického původu, které nemá český jednoslovný překlad a znamená to člověk se stejnou zkušeností nebo problémem jako člověk, se kterým pracujeme. Nejčastěji dáváme přirovnání, že se jedná o důvěrníka, poradce, kamaráda, průvodce, souputníka, někoho, kdo je na stejné lodi.

Odkud peeři přišli?
Koncept peeru se tu objevil ze západu, kdy Centrum pro rozvoj duševního zdraví převzalo koncept peerů z Holandska, kde i první peeři prošli stáží u svých zahraničních kolegů. Toto začalo roku 2013 a z prvotního malého projektu přešla iniciativa do celorepublikového konceptu péče o duševně nemocné, který dnes dalece přesahuje tuto oblast a peeři se snad napevno zakořenili i v jiných pomáhajících profesích, jako je drogová problematika, různorodé zdravotní postižení, bezdomovectví a jiné.

Co vlastně peer dělá?
Je to těžká otázka. Podle legislativy je peer konzultant pracovníkem v sociálních službách a dle toho se částečně odvíjí i jeho náplň práce. Pokud mám hovořit sám za sebe, tak si někdy připadám jako taková „holka pro všechno“. Moje práce je opravdu velice různorodá. Základem je však přímá práce s klienty a konzultace, kdy se s nimi pracuje na konceptu zotavení a na postupném zlepšení a stabilizování zdravotního stavu. Předávám své zkušenosti a prezentuji svůj osobní příběh zotavení, kdy se snažím klientovi nastavit zrcadlo sebe sama.

Kde všude jsou peeři potřeba?
Skoro všude. Podle mě se jedná zatím o velice nedoceněnou pozici, ale časem se to postupně zlepšuje. Pokud mám parafrázovat jednu moji mentorku, až se odborníci budou ptát: „Kde máte peera?“, tak bude stav ideální.

Myslíte, že s probíhající psychiatrickou reformou bude peerů přibývat?
Určitě. Pokud si vzpomenu na stav v roce 2013, kdy nás bylo jen 10 v celé České republice (to je ani ne jeden peer na celý kraj), tak dnes je situace mnohem uspokojivější. V současnosti působí peerů v oblasti duševního zdraví okolo dvoustovek a noví stále přibývají.

Máte nějakou peerovskou organizaci? Vyměňujete si zkušenosti? Jsem peer pro duševně nemocné 1
Nic úplně oficiálního nemáme, ale snažíme se být alespoň částečně ve styku, kdy jednou za čas je setkání peerů v Praze. Máme také společný mail list a na Facebooku je uzavřená skupina pro peer pracovníky, kterou vedu.

Jaké to je, hovořit s duševně nemocným z pozice člověka, který si sám prošel duševním onemocněním?
Hlavně ze začátku to bylo velice bolestivé, jelikož jsem se pomalu každý druhý den probíral trýznivými vzpomínkami na akutní fáze mé nemoci, a to bylo velmi těžké. Přirovnal bych to k tomu, jako byste se museli každý den bavit do detailu o smrti někoho blízkého s úplně cizími lidmi a den za dnem to znovu a v plné intenzitě prožívat.

Můžete nám říci něco bližšího o procesu zotavení?
To by bylo na samostatný článek. V kostce jde o to zaměřit se na to zdravé, co v člověku ještě zůstalo a na tom pracovat a rozvíjet to postupnými jednotlivými kroky s tím, že klient může být v jednotlivých fázích zotavení a může jít jak dopředu, tak bohužel někdy i dozadu ve svém zotavení. Také chci zmínit, že se jedná o celoživotní proces, který po několika sezeních teprve začíná a nikoliv končí.

Kde hledáte vnitřní energii, abyste nevyhořel?
Po pravdě ani sám nevím. Párkrát už jsem skoro vyhořel a uvažoval, že s touto prací skončím, jelikož je velice psychicky náročná i pro zdravého člověka, natož pro nemocného, ale vždycky se to časem uleželo a pokračuji dále. A vzhledem k tomu, že se mi za dobu strávenou v práci zlepšilo i duševní zdraví, tak mám i více sil opětovně nevyhořet. Také jsem tvrdohlavý jako mezek, takže když se do něčeho pustím, tak to většinou i dokončím, a to platí i o mé práci.

Jsem peer pro duševně nemocné 2

Dala vám práce peera větší náhled na duševní onemocnění? Co pověstné zrcadlo, které vám klienti nastavují?
Najednou jsem zjistil, že problémy, které mám sám, jsou jen kapka v oceánu problémů, se kterými se musí potýkat celá řada duševně nemocných lidí, a že se najednou najdou lidi, kteří mají větší problémy, než mám sám. Moje práce i moje nemoc mi dala velkou pokoru k životu a snažím se radovat i z nejmenších maličkostí, jelikož život se má užívat a prožít, a ne jenom protrpět. To mě dost často právě ukazují mí klienti, kteří mnohdy velice trpí, přitom by u některých stačilo změnit pohled na svůj dosavadní život a být více aktivní.

Co říci na závěr?
„Buďte klidní a nenechte se vyvést z míry, jelikož ze života stejně nevyváznete živý,“ říká ten, jenž se jednu dobu cítil být bohem a pochopil věci normální myslí neuchopitelné.

_____________________

Rozhovor vedla Markéta Dohnalová / foto archiv Václava Rolence

VIZITKA:
Ing. Václav Rolenec – 32 let, žije s přítelkyní v Brně. Vystudoval Mendlovu Universitu obor chemie a technologie potravin. Od roku 2009 se léčí s paranoidní schizofrenií. Ve svém volném čase, pokud nějaký má, se věnuje turistice, vojenské historii 20. století a airsoftu. Je spoluautorem publikace Zapojení peer konzultantů do komunitní a lůžkové péče o duševní zdraví.

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *