Marek Němec: Aspergera si sebrat nenechám

Marek Němec: Aspergera si sebrat nenechám

Marka Němce momentálně můžeme pravidelně vídat na obrazovkách v seriálu Modrý kód jako doktora Davida Hofbauera, který trpí bipolární afektivní poruchou (jiným názvem maniodeprese) a který také vykazuje aspergerovské rysy. V komunitě autistů se dokonce hovoří o tom, že je to nejrealističtěji ztvárněná filmová postava s AS, což redaktorku Anetu navedlo na myšlenku, že by s jeho představitelem ráda udělala rozhovor. Zatímco postava Davida Hofbauera je tajemná, uzavřená a kvůli svým diagnózám působí arogantně, jeho představitel Marek Němec na ni ve skutečnosti zapůsobil naprosto opačně.

Připadala vám postava Davida Hofbauera zajímavá právě i kvůli tomu, že má bipolární afektivní poruchu a Aspergerův syndrom?
Připadala mi zajímavá právě proto, pro nic víc. Ale je fakt, že v tom byl i kus pragmatismu. Představil jsem si, že budu muset každý den vstávat v 5:30, v šest musím být na place a to bych nějakého chronicky veselého doktora nedal. Tak jsem si řekl, že tohle je bezvadný, protože tyhle „poruchy“ můžou být ve spoustě věcí deviza. Všechny psychické nemoci se vlastně hrozně dobře hrají, protože jakákoliv odchylka z normálnosti, od toho takzvaně zdravého člověka, je strašně zajímavá. Protože poskytují neotřelý způsob, jak třeba řešit nějakou situaci.

To určitě ano.
Dlouhá odpověď to byla, že jo?

Je to super, protože jde vidět, že vás to vážně zajímá.
Zajímá! Navíc mi to pomáhá při divadelní režii, psychické nemoci jsou pro mě inspirativní krajiny duše.

Marek Němec: Aspergera si sebrat nenechám

Herec Marek Němec

Postava doktora Davida Hofbauera byla takhle přímo napsaná, nebo jste o tom debatovali?
Ve scénáři bylo, že trpí bipolární afektivní poruchou. Aspergerův syndrom jsme si tam přimysleli. To je dílo moje, režiséra a kreativní producentky. Potřebovali bychom ale větší oporu ve scénáři, aby se jinakost/porucha mohla hodně ukazovat i v detailech. Aby se to v situacích zobrazilo a divák si řekl: „nevnímá, nebo je ponořený do nějakého toho svého světa.” A to se samozřejmě scénáristům daří občas líp, občas hůř.

A proč jste si vybrali zrovna tyto dvě „poruchy“?
Bipolární porucha byla daná scénářem, ta už tam byla. Vzhledem k tomu, že bylo také připsáno, že David je takový svérázný a má sociální periferii okleštěnou, třeba neumí moc přijímat díky, pracovně je takový superman, pořád se věnuje jen práci, nemá žádnou rodinu, nemá nic, jen tu práci, tak mě napadl Aspergerův syndrom. Občas sice odpadne kvůli „bipolárce“, slintá do polštáře, ale pak se zase zvedne. Odmítá klasickou medikaci – to mi vysvětlete vy, jak to s těmi léky je. Bere jenom nějaké podpůrné prostředky, které mu mozek trochu nabudí. Ale ví, že když je zle, tak si musí lehnout, je chvíli „mrtvý“, a pak zase může pracovat v plném nasazení. Ale zpátky k otázce. Ten lehký Asperger mně trošičku legitimizoval jeho asociální chování. Taky jsem si říkal, že pro naši českou krátkozrakou společnost, která je v tomhle úplně nevzdělávaná, je dobrý, když se prostě někdo chová naoko jako pitomec, a divák bude mít určitě tendenci ho odsoudit slovy typu: „to je jeliman, neumí se chovat“ a tak dále, a pak se dozví, že má nějakou psychickou poruchu… že by to mohlo být tak jako buditelské. Lidem pak postavou Hofbauera aspoň malinko řeknu, že nejsou věci jenom černé a bílé, ale můžou mít třeba hlubší důvod.

A čí to byl teda nápad přidat Hofbauerovi Aspergerův syndrom?
Můj, ale myslím, že pan režisér Libor Kodad v tom byl důležitý partner, protože si můžete vymyslet strašně moc věcí, ale když to potom režisér odmítne, tak to prostě není. Naštěstí mu přidání rysů Aspergerova syndromu přišlo zajímavý. A bylo to i zdrojem velkého humoru.

Marek Němec: Aspergera si sebrat nenechám 1

Herec Marek Němec s redaktorkou ATYP magazínu Anetou Novákovou.

V jakém slova smyslu?
Právě kvůli těm úsečným situacím. Třeba se tam lidi dojímají a děkují Davidovi za záchranu života a on se takhle kouká (Marek Němec předvede nepřítomný výraz) a sebere se a jde pryč.

Tak je to jeho práce – léčit lidi. Absolvoval jste nějakou speciální přípravu pro ztvárnění postavy s psychickou nemocí?
Moje příprava byla internetový průzkum – co šlo načíst, co mně připadalo, že můžu proměnit v nějakou vlastnost nebo v nějakou kartu, se kterou se dá v tom seriálu hrát, to jsem se snažil vysondovat. Samozřejmě posloužil Youtube, kde jsou rozhovory s lidmi, kteří mají maniodepresi – ve videích jsem sledoval, jak se přirozeně pohybují (teda přirozeně v uvozovkách) před kamerou, když se točí a dávají nějaký rozhovory. Poslouchal jsem jejich vyprávění o tom, jaký průběh jejich nemoc má. K tomu všemu pak samozřejmě přispěla nějaká ta vlastní zkušenost s chandrami a splíny, taky jsem jednou musel zobat prášky, protože jsem úplně odpadl. To byla taková fúze – co člověk třeba viděl v kinematografii, tak si to „nafúzuje“ se vším, co dohledal na netu a sám zažil a vytvoří nějaký takový balíček a s ním se pak snaží pracovat.

Setkal jste se někdy úmyslně s lidmi s bipolární afektivní poruchou nebo Aspergerovým syndromem?
To ne. Anebo jinak – ono jich je v divadle dost, takže setkal, ale ne tak, že bychom si povídali o nemocech a poruchách. Spíš se tam s nimi pracuje, to divadlo často bývá jako lék pro tu skříplou duši. A ve svém okolí mám lidi, kteří trpí maniodepresí.

Je pro vás jako pro herce výzva hrát takovou, řekněme komplikovanou, roli?
Hrát lidi, kteří jsou konvenční a konzervativní, je nuda. Vlastně nemáte co hrát a pokud tam není nějaký humor, tak je to úplně marný. Ale komplikované postavy jsou strašně zajímavé – třeba postavy psychopatů, a on David takový lehký psychopat je. Ale jenom malinko. Protože on moc nespí, v noci pracuje, pak boxuje,… pořád mlátí do nějakého pytle nebo operuje. Takže pro život ten člověk moc není. Nebo to tak aspoň vypadá.

Je něco, v čem jste si s Davidem podobní?
(Zamyšlení) Tak já jsem on a on je já. Kdyby to byla skutečná postava, tak by se daly najít nějaké podobné znaky. Takhle vlastně jsem to já v nějakých okolnostech, nějak utlumený. Ale kdybych to měl brát literárně, tak jak je to napsané, tak člověk má určitou touhu po maximalismu a po důslednosti při práci. A pak jsou vlastnosti, po kterých by člověk toužil – nebýt přecitlivělý a netrápit se věcmi, kterými se člověk trápí a Hofbauer ne.

Tak to může být taky sporné. Třeba to na něm jenom není vidět, to je pro autisty běžné.
Já bych o něm měl vědět všechno. Vy jako diváci byste pak měli přesně takhle disputovat o tom, jestli se netrápí, nebo to na něm vlastně není jenom vidět, ale já bych o tom všem měl vědět, protože ho tvořím.
(Zamyšlení) Třeba to na něm jenom není vidět, pravda. To tak může být.

Marek Němec: Aspergera si sebrat nenechám 2

Herec Marek Němec

Co se vám na jeho charakteru líbí nejvíc?
Právě ta pracovitost a to nepatlání se v nějakém problému. To často lidi dělají a pak nejsou schopni se ho zbavit… A on to vyřeší prostě kategoricky a to je na něm dobrý. Takže mě na něm baví ten hlad jít pořád dopředu a zabývat se důležitými věcmi a ne prkotinami. Ten motor, který on má, je úžasný. To kdyby měli všichni, tak by byl svět v lepším stavu.

To ano. Jak jste zmiňoval, že jste čerpal inspiraci i trochu z kinematografie – máte nějakou oblíbenou postavu třeba s BAP nebo AS?
Samozřejmě Rain Man – to je nádherný film s Dustinem Hoffmanem. Úžasná věc je film Co žere Gilberta Grapea, kde mladý DiCaprio hraje postavu s ne úplně lehkou formou autismu. A pak v uvozovkách v humorné rovině klasický divácký hit Forrest Gump – ten má také svým způsobem nějakou formu autismu… Je toho spousta, ale vysloveně oblíbence nemám. Do kina jsem chodil hodně, když jsem studoval, ale pak jsem se začal věnovat divadlu a na kino nebyl čas. S příchodem rodiny už vůbec ne, takže možná, že bude spousta nového zajímavého materiálu, ale to já už nevím.

Máte pocit, že díky této roli třeba méně odsuzujete lidi, kteří nepůsobí úplně… nejlépe?
To ne, v mém životě se s příchodem Davida Hofbauera už nic nepohnulo. Je možné, že kdybych byl dvacátník a poprvé bych se s tímhle setkal, tak by mně to možná takzvaně otevřelo oči, ale už na škole jsem se pohyboval vedle lidí, kteří trpěli různými duševními poruchami, nebyla to jen bipolární afektivní porucha, takže si myslím, že to sociálno mám docela rozevřený, že se snažím neodsuzovat a být trpělivý.

Už jste hrál postavu, která měla nějakou duševní poruchu?
Třeba Klub rváčů. Tam je schizofrenie. (Zamyšlení)
Vlastně si ještě vybavuju, že když tady bylo divadelní studio Citadela – to vedl Martin Učík – byli tam lidi s různými defekty, s různými stupni duševního poškození a zároveň tam byli i bezdomovci. Všichni se „propojovali“ v rámci dramaterapie a to bylo zajímavé.

Zmíní se někdy v seriálu, že David Hofbauer má i Aspergerův syndrom, když se již zmínila bipolární afektivní porucha? Myslím si, že třeba pro osvětu by to nemuselo být vůbec špatný, protože seriál sledují spíše lidé, kteří o tom nic moc neví.
Je to těžký… že má bipolární poruchu, to je obecně známé. Myslím si, že se nebude mluvit o tom, že má Aspergerův syndrom. Dalo by se to tam hodit, to bych ale potřeboval větší podporu scénáristů. Aby napsali nové situace – když to řeknu modelově: David s někým je, nějak se chová, pak odejde a tam zůstane ten člověk stát jako opuštěný sloup a někdo k němu přijde a vysvětlí mu, že se David chová takhle, protože má takovou a takovou poruchu. Pak by to mělo nějaký smysl, ale tohle zatím ve scénáři není.

Já tomu rozumím, nicméně lidé z naší auti komunity se shodli na tom, že David je jedna z nejrealističtěji napsaných postav s Aspergerem. Tak třeba i proto by se to mohlo do seriálu hodit.
Aha. (Zamyšlení)

Marek Němec: Aspergera si sebrat nenechám 3

Herec a režisér Marek Němec

…protože scénáristé často píší postavu, která na jednu stranu má být geniální, ale na druhou stranu právě třeba v třiceti pěti letech ještě netuší, že by občas měla lhát, že to lidi chtějí slyšet. Což je takový kontrast, se kterým se v životě úplně nesetkáte (zvlášť u vysoce funkčních AS). Ta inteligence je v podstatě velká vnímavost, která do jisté míry může vykompenzovat sociální deficit. A v tomto je David autentický. 
Aha. David ví o tom, jak má v určitých okamžicích komplikovaný život, tak si myslím, že právě proto je to záležitost i jeho vědomého rozhodnutí – žít morálně i za cenu toho, že tím člověk ubližuje. On nelže a je vlastně úplně rovnej. Když si o někom myslí, že je debil, tak mu to řekne. To je přeci bezvadný. Kéž by nás takových bylo víc, že bychom si ty věci říkali natvrdo… On to ale ne každý snese. To je ostrý, já to vím. Ale mám pocit, že to je právě takový ten ideál, ke kterému člověk inklinuje a říká si: „to je prostě hezký, že on je takový frajer, že je schopen to ze sebe vykřesat“. A nakolik pak duševní nemoc může být pro diváky omluvou pro jeho chování, nebo nakolik ještě nějak přidává na komplikovanosti jeho postavy… to já fakt netuším, to asi musí odtušit divák, když se na to dívá. To je jenom fabulace, to co si teď říkáme. Mně by bylo příjemný, kdyby – v rovině scenáristické – byl ještě ostřejší, ještě odvážnější, aby se řeklo: „no, ale on to není parchant, nebo křivák, ale on prostě vnímá ten svět touhle optikou a nemůže si pomoct, to nejde přešaltovat“.

To nejde, no.
No, že jo? (Zamyšlení)
A má tam potom vytvořené nějaké periody – tak těch dvacet dní je strašně aktivní – to se ani z toho scénáře nedá úplně vytušit, kdy je úplně na vrcholu. A ta mánická epizoda by mohla být zdroj velkých věcí, kdyby najednou všem začal tykat a začal je objímat a hulákat tam.

To by bylo dobrý. (Smích)
To by bylo skvělý, že? (Smích)
A pak by najednou byl zase „leknín“. Problém je ale v tom, že se mění scenáristé. Kdyby bylo prostě dvanáct perfektních scénářů, tak by se postava dala hezky zakotvit. V tomhle případě je to trošku obtížné. Máme tři režiséry a některý z nich je svolný trošku přiostřit… a některý to chce natočit tak, jak je to napsané.

Toho se bojíme v naší komunitě…

Toho, že ho uzdraví?

Ano, že ho „uzdraví“.
No, to nejde. Já to řeknu scénaristům, že si to ani diváci nepřejí. Nenechám si toho Aspergera sebrat.

___________________________________________

Po vypnutí diktafonu jsme se nadále bavili o autismu a bipolární afektivní poruše. Šlo vidět, že Marka Němce tato témata skutečně zajímají, a to nejen kvůli postavě Davida Hofbauera. I proto si našel čas pro rozhovor takto narychlo. Rozhodně to byl příjemně strávený čas s inteligentním člověkem.

Další díl Modrého kódu můžete vidět v pondělí 25.9. na TV Prima od 20,15.

 

rozhovor vedla Aneta Nováková / foto Tereza Dotlačilová

Sdílejte
2 comments on “Marek Němec: Aspergera si sebrat nenechám
  1. MonikaHavlinova says:

    Marek je skvělej, jako když je jeden z nás BAP. Sleduji ho a někdy jako bych viděla sebe. Aspergera jsem zatím nezaregistrovala, příznaky a projevy se prolínají. Ze začátku se nám seriál moc nelíbil, ale teď netrpělivě čekáme další díl, kvůli Hofbauerovi. Jakákoliv destigmatizace psychických onemocnění je super a ve spojení se sympatickým, “jiným” Davidem je povzbuzující. Mimochodem teď na podzim je pro nás dost zlé období, ale když Hof může operovat, my zvládneme vstát …..

  2. Jirka says:

    Skvělý rozhovor. Postava je výborně zahrána a působí důvěryhodně. Rozhovor je veden profesionálně. Jen tak dál…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *