Ahoj, mám ADHD

Ahoj, mám ADHD

Někdy bych chtěla, aby lidé bez ADHD zkusili žít alespoň jeden den s mým mozkem, který mi sám vybírá, na co se zrovna budeme soustředit a kdy komu skočíme do řeči. Mozkem, ve kterém to neustále hučí jako na čtyřproudé dálnici, a já mám někdy problém slyšet, co ostatní říkají, protože myšlenky a vše kolem prostě hodně sviští a já mám problém vše sledovat.

Výměna mozků ale zatím možná není, tak ti chci alespoň říci, co tě čeká, pokud se rozhodneš být mým přítelem. A já doufám, že se nebojíš, protože ta společná cesta může být docela zábavná. Jistě, v mnoha ohledech jsme stejní. Baví nás podobné věci, žijeme podobné obyčejné životy, řešíme podobné každodenní problémy. Jsou ale určité oblasti, kde se lišíme. A pokud se rozhodneš vpustit mě do svého života, na některé z nich tě připravím.

Budu ti skákat do řeči.

A navíc s tématem, které nesouvisí s tím, o čem se bavíme. A bude to v nejméně vhodnou chvíli. A navíc uprostřed tvé věty, než se stihneš nadechnout na pokračování. Možná mi zrovna budeš vyprávět něco důležitého, nebo mi popisovat tvé starosti. Budu tě poslouchat a opravdu mě to zajímá, vůbec mi to není jedno. A uprostřed mého naslouchání tě náhle přeruším a zeptám se tě, zda jsem ti už říkala, co se stalo mému synovi včera při obědě. Vím, je to velmi nevhodné. Vím, naprosto tě chápu, že si myslíš, že ignoruji tvé vyprávění. Vůbec to tak není. To jen část tvého příběhu vyprovokovala v mém mozku sérii rychloúvah, které během vteřiny vytáhly z mé paměti nějakou vzpomínku. A já ti ji prostě musím hned říci. Omluvím se ti, ale za chvíli provedu totéž. Neznamená to, že se soustředím jen na sebe a své problémy. Ty mě zajímáš.

Budu si hrát s rukama, pořád se tak trochu vrtět a hýbat.

Ano, opět budu působit nevychovaně. Jako by mě nezajímalo, co říkáš. Místo, abych seděla a dívala se ti do očí a poslouchala, se budu vrtět na židli, hrát si s věcmi na stole nebo s vlastníma rukama a rozhlížet se po celé cukrárně. Kdykoliv se cokoliv okolo pohne, přitáhne to můj zrak. Každý zvuk mě přiměje otočit se. Někdy si lidi myslí, že působím nervózním dojmem. Ale to jen tak vypadá, je mi s tebou fajn. Někdy možná naopak budu koukat “do blba”, a možná zmeškám část toho, co říkáš. Po chvíli se pokusím domyslet si, co jsi asi říkal, abych zachytila celý příběh. Za svůj život už ale mám vypracované skrývací manévry, tak většinou nic nepoznáš.Ahoj, mám ADHD 4

Budu si hrát s telefonem.

Miluji svůj telefon. Zaměstnává můj mozek, který potřebuje neustálé podněty. Nedokážu jen tak sedět a nic nedělat. Potřebuji zaměstnat hlavu. A ideálně i ruce. Klikat a klikat. Překlikávat ze stránky na stránku. Rozečíst 10 témat, dočíst jiných 10 témat, dokončit 10 konverzací, rozkliknout 10 upozornění. Pokud je pro tebe těžké odložit svůj telefon, pro mě je to ještě těžší. Nemyslím si, že jsi nudný, pokud během naší konverzace vezmu do ruky telefon a začnu klikat. Dál se s tebou bavím, nesnažím se tě umlčet, ani v tobě vzbudit dojem, že jsi nudný. Nejsi. Věnuji ti svou pozornost dál. Jen tu pozornost prostě věnuji i něčemu jinému a potřebuju dělat víc věcí najednou kvůli velkému vnitřnímu neklidu.

Asi budu chodit pozdě.

Abych nezapomněla… než se vůbec k těm našim konverzacím sejdeme, musíme vyrazit z domu. Většinou mi to zabere víc času, než čekám. Odejít z domu patří k těžkým částem dne. Snažím se na nic nezapomenout, vzít si vše, co potřebuji, málokdy to při odchodu najdu tam, kde to očekávám. Snažím se proto vše si naplánovat, dávám si i budíka. Ale přes veškeré mé snahy a propočty vždy vyrazím o něco déle. Protože vždy ještě něco musím dodělat, najít, na něco se podívat, něco si do tašky přihodit… Takže přijdu pozdě. Ale přijdu. Na přátelích mi moc záleží.

Ahoj, mám ADHD 3

Zapomenu, na čem jsme se domluvili.

Chvátám na naši schůzku, jdu pozdě. Ale ne – tu knížku, co jsem ti slíbila donést, jsem zapomněla doma. Příště ji určitě vezmu. Vůbec netuším, kde ji doma mám. Měla jsem za to, že jsem si ji už připravila do tašky. Aha, ale mám jinou kabelu. Tak to znamená, že peněženka je doma v té první kabelce. Ještě že mám telefon. Aspoň jsem ti mohla cestou zavolat a zeptat se, kde že ten náš sraz máme. Za půjčení peněz děkuji, příště vrátím, zapomněla jsme si vytáhnout hotovost z bankomatu.

Neumím se hádat správně.

Pokud někdy dojde na hádku, omlouvám se předem. Nedokážu vyslechnout tvou verzi, a tak mnohdy řeknu svůj pohled na věc a následně mě téma znudí a odcházím. Není to tím, že by mě tvé stanovisko nezajímalo. Jen teď nedokážu v tématu pokračovat, je to zdlouhavé a otravné a nepříjemné a tyhle pocity mě pohltí a uteču. Ano, je to nevhodné. Vím.

Budu spontánní.

Mám i své výhody. Nebudeme se nudit. Půjdeme do všeho po hlavě. Vždy spolu najdeme, čemu se smát. Vymyslíme zábavu z ničeho, a i kdybychom dělali stejnou činnost stokrát, vždy bude jiná. Nebudeš se se mnou bát pouštět do nových věcí, nebo do činností, které jsou vzrušující. Strhnu tě svým nadšením pro nové a neokoukané věci, přijmeme každou výzvu. Bude to zábava!

Budu kreativní.

Výhodou nás s ADHD je kreativita. Rádi tvoříme a rádi vymýšlíme. Mnohdy si vymyslíme a začneme mnoho činností naráz, abychom se zaměstnali. Nesnášíme nudu. Když nás něco baví, dokážeme se soustředit opravdu hodně. Zakousneme se do činnosti a nedokážeme ji pustit. A dokonce jsou v našich řadách slavné osobnosti, které dokazují, že lidé s ADHD umějí tvrdě pracovat a mají k umění, zábavě a tvoření opravdu blízko. Vedle mnoha jiných jsou to herci a zpěváci například Jack Nicholson, Jim Carrey, Woody Harrelson, Emma Watson, Avril Lavigne, Liv Tyler, Adam Levine, Will Smith, Justin Bieber, Justin Timberlake, Whoopi Goldberg nebo rapper Will.i.am. A ještě ti chci napsat, že pokud rád běháš jako já nebo plaveš, tak i slavní sportovci bojují s ADHD. Třeba olympijský plavec Michael Phelps, basketbalista Michael Jordan, hráč amerického fotbalu Terry Bradshaw a další. Přemýšlel jsi někdy o tom, jak se tanečnice Karina Smirnoffová dostává do tak skvělého tanečního varu? Protože má ADHD. A jestli si myslíš, že Jamie Oliver, ten skvělý a zábavný kuchař, je plný energie jen tak, to se tedy mýlíš. Má ADHD. Tak honem běž a tvoř, sportuj nebo tanči, zpívej, ADHD ti dá k tomu křídla.

Ahoj, mám ADHD 1Možná jsem tvá nejšílenější kamarádka, jakou jsi kdy poznal. Jsem věrná, loajální, společenská a zábavná, záleží mi na ostatních. Ale mám ADHD. To mě dělá tím, kým jsem. Proto někdy vypadám, že jsem drzá, netaktní a netrpělivá či nespolehlivá nebo nějaký zrychlený mimoň, který na nic nedává pozor.

Ale snažím se fungovat jako ty. Někdy bych chtěla, abych si mohla zkusit žít na jeden den s mozkem “normálních” lidí. Okusit ty uspořádané myšlenky, které přicházejí jen po malých skupinách, organizovaně a bez chaosu, vědět vždy co dělat, jak se rozhodnout, kdy promluvit, kdy mlčet. Umět filtrovat přicházející podněty a neukroutit si tak hlavu zleva doprava při každé návštěvě obyčejné cukrárny. Vychutnat si v klidu tu kávu s kamarády.

Výměna mozků ale zatím možná není. A možná je to dobře. Pak bych to už nebyla já.

_____________

text Michaela Bubeníčková / foto Pixabay.com / grafika Naďa Korbelářová

 

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *