Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD

Dříve se říkalo: šijou s ním všichni čerti nebo je jako pytel blech. Dnes je to neurovývojová porucha, známá jako ADHD. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek a ze 75% je dědičná. ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie. Jak poruchu ADHD poznáte u svého dítěte nebo u sebe? O tom všem si povídáme s profesorem MUDr. Pavlem Mohrem.

Pane profesore, jak rodiče poznají, že jejich dítě má ADHD?
Jak název poruchy napovídá, tak se jedná o poruchu pozornosti anebo hyperaktivitu s impulzivitou, přičemž nejčastěji se oba okruhy příznaků (nepozornost a hyperaktivita) vyskytují společně. Dítě se nedokáže dlouho soustředit, nevydrží v klidu na místě, vyrušuje, neustále v pohybu, zapomíná a ztrácí věci, nedotahuje úkoly apod. Důležité je, že tyto projevy jsou mnohem častější a ve větší míře než lze vzhledem k věku očekávat, vyskytují se ve více než v jednom prostředí (například doma a ve škole) a hlavně narušují běžné fungování dítěte.

Jak to pozná dospělý člověk, že má s ADHD nejspíše problém?
Pokud již byl diagnostikovaný v dětství, tak to pro něj není nic nového, ale je i spousta dospělých, kteří nebyli nikdy v dětství léčeni, byť se s podobnými problémy potýkali. To je podmínka diagnózy v dospělosti, příznaky (i nepojmenované) musí být vystopovatelné již v dětském věku. S věkem se ale mění projevy, ubývá hyperaktivity a naopak prominuje porucha pozornosti. Ta se může projevit v mnoha oblastech, školních, pracovních, vztahových. Takový jedinec si nedokáže svůj život zorganizovat, naplánovat dopředu, je zapomnětlivý, zmešká schůzky, chodí pozdě, ztrácí věci, náročné úkoly odkládá a nedotahuje do konce a nevěnuje pozornost detailům, snadno se rozptýlí, nadchne pro nové atraktivnější činnosti, mění plány, rozhoduje se impulzivně. Bývá kolísavá nálada, frustrace z vlastních neúspěchů. V běžném životě se to může projevit častějšími přestupky, dopravními nehodami, selháním v zaměstnání, neschopností udržet si zaměstnání i dlouhodobé vztahy.

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD 2

Je pravda, že se tato porucha v dnešní době vyskytuje častěji, nebo je to lepší diagnostikou?
Jedná se nejspíše o lepší informovanost ohledně poruchy, tím, že se na ni myslí, tak se také častěji diagnostikuje.

Jak s ADHD zacházet? Pomohou léky, nebo třeba psychoterapie?
Obojí, často lidé preferují spíše nefarmakologické postupy, problém je, že psychoterapie není tak dostupná jako psychofarmaka. Smutnou pravdou také je, že i někteří psychiatři doposud nevěří, že AHHD v dospělosti existuje. Z psychoterapeutických přístupů má dobrou evidenci například kognitivně behaviorální terapie nebo coaching, z farmak se běžně používají stimulancia anebo atomoxetin. Léky dokáží jednoznačně zlepšit příznaky pozornosti i hyperaktivity u dětí i u dospělých.

Proč myslíte, že se ADHD vyskytuje častější u chlapců?
Zcela jasné to není, souvisí to jednak s opožděným dozráváním mozku a jednak také s tím, že ADHD je možná u dívek naopak nedostatečně diagnostikované. Chlapci mají častější příznaky hyperaktivity, proto je jejich „zlobení“ nápadnější a okolí, včetně učitelek je na ně senzitivnější, naopak dívky mají spíše převahu příznaků poruchy pozornosti a tak jsou sice „hodné“, ale přesto selhávají.

Ze 75-ti % je prý ADHD dědičná. To je poměrně vysoké procento. Mají se tedy lidé s ADHD bát mít děti, nebo to prostě brát s klidem, že jejich dítě bude trochu víc hyperaktivní, impulsivní, možná depresivní a úzkostné a proto je nutné se snažit o trochu odlišnou výchovu už od narození?
Bát se rozhodně nemusí, ta statistika totiž neříká, že rodiče s ADHD budou mít s 75% pravděpodobností potomka se stejnou poruchou, ale jen to, že ze 75% lze ADHD přičíst dědičnosti. A jelikož mají rodiče podobnou osobní zkušenost, pak budou sami nejlépe vědět na co se zaměřit a jak k dítěti přistupovat.

Jak přistupovat nejlépe k takovýmto dětem ve škole? Dokáži si představit, že docela narušují hodiny?
To může být v podmínkách našeho školství skutečně problém, zejména pokud je pedagog neinformovaný. Přístup by měl být individuální, s ohledem k možnostem a potřebám dítěte. Osvědčuje se například zkrácení vyučovací hodiny, rozdělení výuky do kratších časových úseků. Pomoci může také pravidelná medikace, v případě krátkodobě působících stimulancií s načasováním podávání před očekávaným výkonem.

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD 1

Další slajdy najdete na Pinterestu ATYPmag.

A co v dospělosti? Asi je nutné naučit se ventilovat svůj neklid a narušenou pozornost nějak přijatelně. Dlouhé porady, kde musíte sedět a vnímat své nadřízené i několik hodin – to může být problém. Řešení? Vybrat si práci, kterou bude možno zvládat i s ADHD?
To se skutečně v mnoha případech osvědčilo. V práci, která není sešněrovaná rigidními pravidly a kde je možné uplatnit větší kreativitu, mohou jedinci s ADHD skutečně vyniknout. Na druhou stranu ale je mnoho jedinců, kteří uspěli navzdory poruše pozornosti a dosáhli pozoruhodných profesních úspěchů, včetně vedoucích funkcí.

Jak spolu souvisejí intelekt a ADHD? Je to stejné jako při duševním onemocnění? Tedy že neznamená, že by dítě s ADHD nemohlo být mimořádně nadané a inteligentní, jen je potřeba k jeho rozvoji přistupovat jinak? 

Jedinou souvislostí je fakt, že ADHD v žádném případě neznamená snížený intelekt. Byť je její příčinou opožděné zrání mozku, tak intelektové schopnosti pacientů jsou nejpravděpodobněji stejné jako v běžné populaci. Nicméně porucha pozornosti ale brání lidem, aby mohli naplno využít svůj potenciál, ať už v akademickém, tak i v profesním životě. To je často zdrojem frustrace, když vidíte jak stejně anebo méně nadaní vrstevníci jsou v reálném světe úspěšnější.

Prozradíte nám nějaká slavná jména lidí s ADHD?
S jistotou to říct nelze, ale ADHD zřejmě trpěli prezidenti USA Jefferson, Lincoln, Eisenhower a G. W. Bush či generál Patton, Walt Disney, Henry Ford a Bill Gates. Ze sportovců to jsou třeba plavec Michael Phelps či basketbalista Michael Jordan. Z tvůrčích osobností se říká, že příznaky ADHD měli Albert Einstein, Graham Bell, Thomas Edison, Benjamin Franklin či malíři Vincent Van Gogh, Salvador Dali nebo Pablo Picasso. Z herců a zpěváků různé internetové zdroje, specializované na ADHD, uvádějí jména jako Steve McQueen, Jack Nicholson, Elvis Presley, Sylvester Stallone aj.

Ahoj, mám ADHD 1

Jeden z nejčtenějších článků v ATYP magazínu za rok 2017 byl právě text: Ahoj, mám ADHD od Michaely Bubeníčkové.

Co byste vzkázal rodičům dětí s ADHD a dospělým lidem s ADHD?
Místo vzkazu bych jim připomněl citát ze Stopařova průvodce galaxií: „Nepropadejte panice“ („Don’t panic“). Úlevu může přinést již edukace, informace o povaze a příčinách poruchy. Hlavní dobrou zprávou ale je skutečnost, že se i porucha pozornosti dá úspěšně léčit.

_____________

Rozhovor vedla Markéta Dohnalová / foto archiv prof. MUDr. Pavla Mohra /grafika pro ATYP magazín Nadia Korbářová

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD 3VIZITKA
Profesor MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. Absolvoval 3. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1990), v roce 1991 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaném v r. 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). Od r. 2009 působí ve funkci primáře kliniky PCP/NUDZ, v NUDZ též jako náměstek pro klinický výzkum a vedoucí výzkumného programu. V letech 1995–1998 pracoval jako vědecký pracovník v oddělení klinického výzkumu v Nathan S. Kline Institute for Psychiatric Research v USA. Vedle klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu a pregraduální a postgraduální výuce, je profesorem psychiatrie na 3. Lékařské fakultě UK v Praze, působí rovněž na Fakultě zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci. Oblastí jeho odborného zájmu je psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v učebnicích a monografiích, v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Pravidelně přednáší na odborných setkáních doma i v zahraničí, je členem redakčních rad domácích i mezinárodních odborných časopisů a profesních organizací. V letech 2009–2011 byl předsedou České neuropsychofarmakologické společnosti, od roku 2011 předsedá mezioborové společnosti Czech Brain Council, kterou spoluzakládal, je zvoleným předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP na roky 2019-2022

BOX
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP)), porucha pozornosti s hyperaktivitou,patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti. Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii. Aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.
Na vzniku ADHD se přibližně ze 75 % podílí dědičnost. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek. Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou. V ostatních případech při vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu.
ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie. Jako základní vlastnosti typické pro lidi s ADHD je možné uvést:
Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley uvedl: „Čas je nepřítelem každého s ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (často se mluví o narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika).
Impulzivnost – rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost.
Hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovázejí zvuky a komentují je).
Často pak může být ADHD doprovázena jevy, jako jsou noční děsy, deprese a úzkost, neuznávání autorit atd.
ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí jedince (i když v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší).

Pokud chybí hyperaktivita a impulsivita, jedná se o ADD.

Nepropadejte panice, když se objeví ADHD

Pokud chybí hyperaktivita a impulzivita, jedná se o ADD. Další slajdy najdete na Pinterestu ATYPmag.

 

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *