Jaké vzdělání pomůže v praxi asistentům pedagoga?

Jaké vzdělání pomůže v praxi asistentům pedagoga?

Minimálním vzděláním pro asistenty pedagoga bez předchozího pedagogického vzdělání je v současné době 120hodinový kurz. Někteří učitelé i asistenti pedagoga se domnívají, že je takové studium nedostatečnou kvalifikací a uvítali by podstatné, třeba i dvojnásobné, navýšení hodin kurzu. Jde o krok správným směrem nebo pouhé plýtvání penězi a jaké vědomosti a dovednosti asistent pedagoga k výkonu své profese vlastně potřebuje?

Rozumět problému dítěte
Asistent pedagoga, který je schopný ve škole dítěti účinně pomáhat, musí svému svěřenci především rozumět. Měl by pochopit problémy, které dítěti zabraňují učit se a chovat tak, aby se bez potíží začlenilo mezi ostatní.
Pokud se tak nestane a učitel o konkrétní diagnóze také mnoho neví, potom ani jeden nerozumí potřebám dítěte. Dítě, které nedostane potřebnou péči, je frustrované a může se z pohledu pedagogických pracovníků chovat problémově. Navíc je toto problémové chování často považováno za zlý úmysl, schválnost.
Dobrý asistent pedagoga musí dítě i s jeho jinakostí především přijmout a k tomu, vedle nezbytných osobnostních předpokladů, opět musí dítěti a jeho potížím především rozumět.

Teorie moc nepomáhá
K pochopení potíží jemu přiděleného dítěte asistentovi nepomůže memorování základních pojmů a definic z oblasti speciální pedagogiky a útržkovité informace o možnostech terapie a kompenzace určitého tělesného či psychického handicapu. Víc teoretických znalostí si totiž z kurzu, i po zamýšleném navýšení hodinové dotace, odnést nemůže.
Požadavek na delší studium možná odradí zájemce, kteří si povolání asistenta pedagoga pletou se snadnou brigádou, kdy si odsedí ve třídě pár hodin denně a jejich jedinou povinností bude občas upomínat dítě, aby pracovalo. Ostatním adeptům rozhodně studium teorie neublíží, ale aby jim bylo v praxi alespoň trochu k užitku, potřebovali by kvalitní několikaleté studium a ani po jeho absolvování by nemuseli být dobře připraveni dítěti s konkrétní specifickou potřebou pomoci.
Stejně jako většina speciálních pedagogů není ani po několikaletém studiu připravena účinně pomoci dítěti s jakoukoliv vadou či jinakostí, jak nám ukazují zkušenosti z praxe, tak nemůže být dostatečně připraven po několikahodinovém kurzu asistent pedagoga.
Součástí studia je sice v současné době kromě 80 hodin teorie také 40 hodin praxe, ale ta dá adeptovi na toto povolání jen předběžnou představu, jak taková práce vypadá. Navíc se v praktickém výcviku vůbec nemusí setkat s dítětem, které má podobné problémy a potřeby, jaké bude mít potom v praxi jeho budoucí svěřenec.

Jaké vzdělání pomůže v praxi asistentům pedagoga? 2

Zaškolení na konkrétní handicap
Ani speciální pedagogové většinou nebývají výbornými odborníky na jakoukoliv vadu, poruchu či jinakost. V praxi se školská poradenská zařízení většinou specializují. Zatímco pedagogicko-psychologické poradny se zaměřují spíše na děti s tzv. poruchami učení, případně děti nadané, speciální pedagogická centra se specializují na konkrétní handicap, např. na děti se sluchovými vadami nebo autismem.
Asistentům pedagoga by v praxi pomohlo odborné zaškolení na konkrétní handicap, se kterým aktuálně pracují. Takové školení by rozhodně mělo mít odbornou úroveň a mělo by absolventovi poskytnout základní pochopení diagnózy, projevů a školních potíží s ní spojených. Finanční prostředky by v tomto případě byly využity efektivně, tedy na pomoc konkrétnímu dítěti a jeho asistentovi namísto financování dalšího teoretického a obecně praktického studia.

Burza praktických nápadů a zkušeností
Asistenti pedagoga většinou nemají, na rozdíl od učitelů, možnost vzájemného sdílení a předávání zkušeností. Dobrou praxí by mohly být během školního roku specializované workshopy, kde by asistenti pod odborným vedením mohli diskutovat, rozebírat případy z praxe, vyměňovat si zkušenosti a nápady, sdílet a vzájemně se podporovat.
Asistent by zde s podporou odborníků také nabyl větší jistoty, a pokud by se mu v základním kurzu dostalo i školení v komunikaci, byl by pro pedagoga i jakousi odbornou oporou.
V problematice konkrétního handicapu nepříliš znalí pedagogové totiž, i v dobré víře, asistenta někdy strhnou na svou stranu bludných předsudků a přesvědčení, což nakonec nepomůže nikomu ze zúčastněných.

Více než navýšení hodin všeobecného studia by se asistentům do praxe hodilo odborné školení zaměřené na konkrétní handicap a možnost sdílet zkušenosti a poznatky s jinými asistenty a speciálními pedagogy. Takové školení by mohl asistent pedagoga absolvovat pokaždé, kdy nastupuje k dítěti s diagnózou, se kterou zatím není seznámen.
Odborně zaškolený asistent se potom spíš stane platným pomocníkem pedagoga a skutečnou oporou pro dítě, které ho potřebuje.

Co by měl umět asistent pedagoga:Komunikace asistenta pedagoga s rodičem patří k jeho profesi

Chápat svou roli ve vzdělávání
Znát své povinnosti a svá práva
Umět jednat asertivně, umět pracovat pod vedením učitele
Umět komunikovat partnersky s rodičem (máme stejný cíl)
Být schopen požádat o pomoc odborníky
Mít základní přehled z oblasti pedagogiky a vývojové psychologie
Znát svou skutečnou motivaci pro výkon tohoto povolání, své psychické problémy a limity
Rozumět konkrétní diagnóze dítěte, se kterým pracuje
Být laskavý, empatický a mít velkou trpělivost
Umět základy duševní hygieny
Mít na paměti, že každé dítě je jiné, proto vhodnost použití určitých metod je velmi individuální a vždy závisí na konkrétních potřebách určitého dítěte
Sebevzdělávat se v poznání sebe sama

Asistent pedagoga nemůže být v procesu osamocený

Asistent pedagoga potřebuje mít podporu učitele a vedení školy, dobrou komunikaci s rodiči a jejich podporu a důvěru. Komunikace musí stát na vzájemné důvěře a musí být partnerská, při níž se cítí všichni zúčastnění důstojně: rodič – asistent pedagoga – dítě. Stejně jako proškolený asistent lépe podpoří dítě, tak i učitelé by měli absolvovat kurzy správné partnerské komunikace a praktický kurz o diagnóze dítěte/dětí, které mají ve třídě, ale i průběžné vzdělávání se, jak pomoci dítěti v období, které je pro něj těžší třeba rodinnou situací (úmrtí v rodině, dlouhodobá nemoc, další postižené dítě, rozvod, děti s poruchou raného atachmentu atd) a vzdělávání se v sebekoučinku a duševní hygieně. Mezi třídním učitelem a asistentem pedagoga by měla vzniknout týmová spolupráce s možností občasné supervize od nezávislého a nestranného mediátora/supervidora, ale i třeba od kolegy, kterému proinkluzivní směr je blízký a zvládá ve své třídě přirozeně přijímat a respektovat odlišnosti. Doporučují se pravidelná respektující setkávání: asistent pedagoga – rodič – dítě – třídní učitel k hodnocení, jak probíhá vzdělávání dítěte a naplňuje se individuální vzdělávací plán. Zda je potřeba nějakých změn v IVP i v průběhu roku, náhledu ve třídě od odborníka ze školského poradenského zařízení (PPP nebo SPC) či nějaké jiné pomoci nebo naopak shrnout pozitivita. To poslední přejeme zažít všem.

Zaujala nás série supervizních setkání pro pražské asistenty pedagoga zdarma, které aktuálně od 29. 11. pořádá Jabok ve spolupráci s Nová Škola o.p.s.

______________________

text Markéta Velebová, asistentka pedagoga, která spolupracovala na e-publikaci Společně ve společném vzdělávání. Ke stažení zdarma.

 

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *