Vážená paní ombudsmanko, DVTV a další

Vážená paní ombudsmanko, DVTV a další

Vážená paní ombudsmanko,

3. 12. byl Světový den osob se zdravotním postižením. Mediální pokrytí bylo tristní. Dokonce na DVTV dali prostor předsedovi pražské Asociace speciálních pedagogů, který používal termíny, které lidi se zdravotním postižením stigmatizují a jeho cíle jsou protiinkluzivní. Poněkud mě navíc zaráží, proč není v DVTV další člověk s postižením. To, že je v médiích více slyšet hlas rodičů a neziskových organizací mě brzdí a bere identitu. Co je horší, negativně vymezená osoba, která díky tomu, že není proti ní posazen někdo, kdo by provedl oponenturu, má negativní vliv na životy lidí a ve společnosti udržuje předsudky. Tyto mýty musím potom překonávat, což mě vyčerpává. Domnívám se, že by média měla zvát i lidi, kteří nejsou zastánci segregace, lidi kteří rozumí sociálnímu modelu postižení a independent living a především samotné lidi se zdravotním postižením.

Překonávání předsudků má za následek to, že máme méně energie na vlastní práci a byznys. Mnozí z nás lidí s postižením jsou živitelky a živitelé rodin a mají děti, přestože jsou zasaženi nespravedlností a stigmatizací od celé společnosti, která se nejvíce děje prostřednictvím médií, ale právě mnohdy i samotnými „odborníky“. Sama, přestože jsem musela překonat šikanu a týrání, mám úspěšnou klubovou noc, kde mi hrají špičkoví Djové, přesto oproti svým dalším kolegům, lidem s postižením, jsem v podstatě docela „břídil“. Mluvím i o lidech, kteří horko těžko skrývají nepříznivý zdravotní stav právě kvůli negativnímu mediálnímu pokrytí, které zobrazuje lidi s postižením jako záškoláky, kteří páchají trestnou činnost (viz aktuálně DVTV), a v lepším případě jako věčné děti nebo příjemce pomoci. Nikdo se nás nezeptá, jak my jsme prožívali školu, jakou bychom chtěli. Většina ne speciální nebo dokonce praktickou, jak tvrdí pan Pilař. Ptejte se dětí, v jaké škole chtějí být, minimálně od druhého ročníku budou schopné vám odpovědět. Je třeba měnit školství pro potřeby dětí, ne měnit děti na potřeby škol.

Co mě mrzí ještě více, je to, že již deset let uplynulo od přijetí Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, a média dál prezentují postižení (diagnózu) jako tragédii, aniž by se věnovali skutečným rozměrům tragédie lidskoprávní. Jako nejpalčivější problém identifikuji pro každého napříč spektrem postižení chybějící dostupnou profesionální asistenci.
Podle úmluvy o právech lidí s postižením by měla být asistence dostupná pro každého, ve vysoké kvalitě, a to od profesionálních asistentů, nikoliv neformálních pečujících.

Vážená paní ombudsmanko, vážím si Vaší práce a toho, na co již se svým týmem upozorňujete a že právě Vy máte v týmu i lidi se zdravotním postižením. Proto jsem se na Vás obrátila.

Tento dopis s dovolením předám e-mailem DVTV, Syndikátu novinářů a šéfredaktorce ATYP magazínu, která spolupracuje s lidmi se zdravotním postižením a upozorňuje na to, že je to většinou jinde „o nás bez nás“ a často také texty na Facebooku upozorňuje, když se v médiích stigmatizuje.

S pozdravem a díky Hana Grygarová z Brna

V Brně dne 7.12.2018

dj.sheala@gmail.com

 

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *