Agresivita autistů. Kdy může škola zavolat záchranku?

Agresivita autistů. Kdy může škola zavolat záchranku?

Dobrý den, mám dotaz. Za jakých podmínek může škola volat rychlou? Bylo mi řečeno, že když Vojtík (12 let, AS, IVP 3. stupeň) bude ležet a nespolupracovat, tak i když nebude agresivní, může škola zavolat záchranku a odvézt ho. Já si myslím, že by měli volat jen, kdyby byl nebezpečný okolí nebo sobě, pokud nemohu přijít do školy co nejrychleji já a jeho záchvat/meltdown je opravdu vážný.

V prvním týdnu školy přišel do ATYP magazínu tento dotaz 45leté Marcely, která je matkou tří dětí se SVP. Je smutné, že pořád na některých školách rodiče zažívají nepartnerskou komunikaci a zastrašování. To se netýká jen rodičů dětí s autismem, ale i rodičů dětí s jinými specifickými vzdělávacími potřebami. „Pište o tom, je potřeba rodičům radit, jaká mají práva a co si škola může vůči dítěti a jeho rodičům dovolit,“ napsali mi v komentářích na Facebookové skupině Řešení problémů ve škole nejen rodiče, ale i samotní učitelé.

Kdy můžeme zavolat záchrannou službu?

Kdy můžeme zavolat záchrannou službu, řeší Vyhláška 434/1992 sb. Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 28. července 1992 o zdravotnické záchranné službě, paragraf 1, odst. 2:

Přednemocniční neodkladná péče (PNP) je definována jako péče o postižené na místě jejich úrazu nebo náhlého onemocnění, v průběhu jejich transportu k dalšímu odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení. PNP je poskytována při stavech, které:

  • bezprostředně ohrožují život postiženého
  • způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé následky
  • mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti
  • působí náhlé utrpení a bolest
  • působí změny chování a jednání, ohrožující postiženého nebo jeho okolí

V případě dítěte matky, která nám poslala dotaz, nejde o chování, které by někoho ohrožovalo. Je tedy nutné na to školu upozornit, že v takovém případě není možné záchrannou službu volat. „Ředitel na předcházející škole mi také tvrdil, že sanitku zavolá. Řekla jsem mu, že v takovém případě na něj podám trestní oznámení pro způsobení těžké psychické újmy, a to jak u syna, tak u mě. Poznal tak, že se budu bránit a nemůže jen tak se mnou vláčet,“ vzpomíná na podobné chování ze strany školy 50letá Martina, jejíž syn s AS dnes studuje vysokou školu a nejmladší, který má také AS, je v šesté třídě.

Druhy afektového chování a jak mu předejít

Mnoho dětí s autismem ani nemá záchvaty, které by byly ohrožující vůči okolí či vůči sobě. „Vzhledem k tomu, že se u mě meltdown projevuje tak, že většinou se nekontrolovaně třesu a brečím, tak mě buď ve škole ignorovali nebo mi pomohli ven na chodbu, kde jsem zůstala sama, dokud jsem se neuklidnila. Když jsem byla víc při smyslech, tak jsem zvládla po paměti se dostat na záchod a tam jsem zůstala, než to odeznělo,“ říká 32letá autistka Michaela, která vystudovala i vysokou školu. Dnes už mají děti se specifickými vzdělávacími potřebami většinou ve třídě asistentku pedagoga, tak by se nemělo stát, že by dítě zůstalo samo, když potřebuje pomoc. Asistentka pedagoga by měla být poučena, stejně jako učitelé, jak dítě zklidnit, když je přetíženo nebo se dostane nějakým spouštěčem do zhroucení, kterému se říká meltdown nebo shutdown.

Především by měla být vyškolena, jak mu předcházet, zjistit spouštěče a eliminovat je, a předcházet tak případnému nežádoucímu chování. Je potřeba znát inkludované dítě/děti ve třídě natolik, aby rozpoznala, kdy afekt může nastoupit.

Průběh zlostného afektu

Shutdown je opak meltdownu, je to tedy emoční záchvat bez agrese. „Shutdowny mívají hlavně autisté bez přidružených poruch, meltdowny bývají spíš součástí ADHD, proto je mívají hlavně autisté s ADHD, není to tedy až tak záležitost autismu, jako ADHD,“ vysvětluje autistka Ivana, která studuje psychologii. „Agresivní jsem byl pouze, když mě někdo fyzicky napadl. Ubránil jsem se tak šikaně,“ vypráví 30letý autista Branko. Jeho slova potvrzuje 37letý autista Štefan: „Meltdown som mal niekolko krat, ale vzdy cez prestavku a islo o agresiu zameranu voci sikane, teda agresivnym spoluziakom, takze sa to riesilo pochvalou,“ a otec 6leté dcery dodává: „Bol som skvely ziak. Sice som zmiesany typ, ale s prevahou formalneho, ktory je u ucitelov oblubeny. Moja dcera ešte chodí do škôlky a je tam malý kolektív, takže to zvláda dobre. V škôlke chytá skôr shutdowny a potom to doma vypustí.“

U dětí, které meltdowny mají, se v určité fázi dá rapt odklonit/zastavit. Odborníci to vyjadřují obrázkem sopky. Na jejím úpatí se dá předejít výbuchu. Ve výbuchu už se pouze ošetřuje situace, aby nedošlo ke zranění a výbuch se nechá projít v co nejvíce zabezpečeném místě. Po výbuchu je nutné rozpoznat, kdy už se dá dítě vést ke zklidnění. Poté je potřeba ošetřit i sama sebe. Je to zátěž pro obě strany.

K práci s fázemi u zlostných afektů se budeme věnovat dalším textem od asistentky Markéty a matky tří specifických dětí. „V druhé fázi už hledám klidné místo na projetí dalších fází, protože vztek a slovní agrese může rychle přejít k výbuchu a u některých klientů je to otázka 30 sekund,“ upozorňuje na základě svých zkušeností Markéta. Asistent nebo rodič podle ní musí být dobře napojen na dítě (klienta), takže vytuší nebo už ví, co kterého klienta v této fázi ještě zklidní. „Některý se potřebuje třeba zabalit do deky, aby mohl odpojit smyslové přetížení, a tím se vlastně může podařit odklonění afektu,“ radí Markéta.

Agresivita autistů. Kdy může škola zavolat záchranku? 1

Průběh zlostného afektu s agresí uvádí ve své prezentaci psychoterapeut Mgr. Roman Pešek. Ke stažení zdarma ji najdete pod názvem Agresivita dětí a jak ji zvládat.

Po „záchvatu“ je potřeba podpořit dítě i sebe

„Když jsem byla s Kubíkem při jeho záchvatu a po 20 minutách se zklidnil, musela jsem si dojít do kabinetu pro čokoládu a snědla jsem ji celou,“ vypráví 58letá učitelka 5. třídy Milena Lukešová. „Jeho maminka mi při jednom setkání ukázala obrázek sopky, takže jsem to díku tomu zvládla a věděla jsem, jaké budou fáze. Bylo mi ho v podstatě líto, uviděla jsem najednou, že při tom záchvatu chce pomoci, že sám neví jak, úplně jako by se mu rozpadl celý systém. Pochopila jsem, že se nemusím jeho zloby křičením a boucháním bát, ten klučina potřeboval víc pomoc než já,“ zamýšlí se paní učitelka. Odborníci často při kurzech o autismu přirovnávají záchvat u autistického dítěte k záchvatu dítěte s epilepsií, aby si rodiče a pedagogové uvědomili, že dotyčnému je třeba pomoci, a ne mu říkat, ať přestane, ať se okamžitě zklidní, ať nedělá schválnosti…

Děti po záchvatu často usnou. I to je třeba zohlednit, nejsou schopny pokračovat ve výuce a třeba další hodinu spí nebo potřebují klidový režim mimo třídu. Některé musí zákonný zástupce odvést domů.

V knize nakladatelství Portál Dítě s autismem a emoce, která je určena především pedagogům právě pro skupinou práci, najdete např. kapitolu „Skupinové sezení: …představení sady emočních nástrojů hněv/úzkost“ nebo kapitolu „Zkoumání úzkosti a hněvu a tělesné a relaxační nástroje“. Zajímavé je společné vytváření krabic, kde má každé dítě sadu „nástrojů“, které mu pomůžou ke zklidnění (oblíbená hračka, kartáč na vlasy…) a učení dětí, co jim pomůže fyzicky a nalezení toho svého zdroje (protažení, tanec, dýchání, pauza, počítání do deseti atd.) Mnoho dětí s autismem a ADHD má svůj „fyzický nástroj“ a automaticky ho dělá. Říká se tomu stimming, ale bohužel dospělí jim ho často zakazují, tím zvyšují napětí, úzkosti a neumožní dítěti se samo zklidnit. A opět k těmto fázím po emočním zhroucení připravujeme text s asistentkou Markétou.

Agresivita autistů. Kdy může škola zavolat záchranku? 4Neagresivní typ emočního zhroucení 

U dětí, které mají po přetížení, nespravedlivém chování vůči nim, posměchu od spolužáků nebo třeba špatné známce shutdownový typ zhroucení, často nejsou schopny aktivity i více hodin. Jsou uzavřené v sobě, nemluví… Učitelé to často mylně pochopí jako schválnost a nespolupráci a pokračují v trestání poznámkami či špatnou známkou za nepracování v hodině. Stav dítěte pouze zacyklí a demotivují ho ve vztahu k sobě a ke škole. Nebo vyvolají agresi i u neagresivního dítěte.

K autistce Stáně zavolali záchranku na táboře, když jí bylo 12 let. „Sanitka jen přijela, píchli mi něco na uklidnění a nechali na táboře. Kdy přesně rodiče informovali, netuším. Vedoucí se mě ptali, jestli chci zůstat, nebo jet domů. Chtěla jsem zůstat, i když se mi tam moc nelíbilo, ale byla jsem zvědavá, jaké to tam bude dál. Byl to zvláštní zážitek, ale byla jsem ráda, že se všichni zajímali a respektovali, co chci já,“ vzpomíná na letní zážitek v roce 1998 Stáňa. „Vyvolal to stres z nového prostředí, také jsem moc nevěděla, co za aktivity budou kdy který den, moc se mi nelíbily chatky, vedoucí, děti a program mi přišel nepřehledný. Asi to byla úzkost a panika, rychle jsem dýchala a byla mimo, cítila jsem třes a mravenčení a na chvíli jsem nevnímala okolí,“ popisuje své tehdejší zhroucení Stáňa.

Odborníci ze školských pedagogických zařízení se shodují na následném postupu

  1. Naučit se znát své „přidělené“ dítě/děti, a tak eliminovat spouštěče přetížení a nežádoucího chování.
  2. Vědět, co pomáhá dítěti v první fázi afektu a včas ho zastavit.
  3. Znát fáze afektu a v druhé fázi už hledat klidné místo na další fáze. Zabezpečit dítě, aby nedošlo ke zranění. Monitorovat průběh afektu. Znát metody zklidňování a co dítě po výbuchu vede do klidu.
  4. Při případném vzniklém afektovém chování, které škola vyhodnotí jako již nezvládnutelné, zavolá zákonnému zástupci a ten si dítě co nejrychleji vyzvedne.
  5. Pokud škola vyhodnotí afekt dítěte za tak velký, že je hrozbou pro dítě nebo jeho okolí, a rodič už nestihne přijít a své dítě zklidnit a odvést domů, zavolá záchrannou službu. Zákonného zástupce o tom ihned informuje.

Poslední dva body doporučení by měly být zapsány v IVP, v Krizovém plánu. Pokud ne, požádejte o to. První dva body diskutujte s učiteli a asistenty, kteří mají vaše dítě na starost. A také by se měly objevit v IVP, které se připravuje ve spolupráci s PPP nebo SPC. Dítě musí být rovněž seznámeno s tím, kdy mohou zavolat sanitku, kdo s ním pojede a že budou spraveni o situaci rodiče, kteří co nejdříve přijedou za ním.

Agresivita autistů. Kdy může škola zavolat záchranku? 3

Spouštěči stresového chování se zabývá psycholog a psychoterapeut Mgr. Přemysl Mikoláš v e-publikaci Společně ve společném vzdělávání s podtitulem Jak učitel a asistent pedagoga pomáhají dětem s PAS a ADHD ve společném vzdělávání?.

„Já měla ve škole maximálně panickou ataku, nikdy ne meltdown. Ani u jiného AS spolužáka jsem nikdy nezažila, že by mu volali záchranku. Na základce jsem skončila ve třídě s několika propadlíky, kteří každou chvíli hodili přes celou třídu židli nebo velký odpadkový koš, šikanovali v podstatě i učitele, a nepamatuju si, že by se to nějak řešilo například s policií. A přitom tito spolužáci agresivní byli, ale oficiálně žádnou diagnózu neměli (určitě to ale nebyli autisté, všichni byli velmi neurotypičtí), takže bylo vlastně vše v pořádku, ale v případě autismu se to hrotí,“ upozorňuje autistka Ivana, která studuje na VŠ psychologii. „Syn ležel na zemi, kopal a křičel, museli ho ze třídy odnést. Nevím, co předcházelo této situaci, ale u něj to vyvolává nějaký nepřiměřený podnět z okolí. Stalo se to na základce dvakrát. Mimo třídu se uklidnil a já jsem ho pak šla vyzvednout. To už byl normálně v klidu,“ vypráví Martina, matka tří dětí, z nichž dva jsou na spektru autismu.

V případě nespolupráce dítěte je potřeba ho nechat odpočinout

„Škola má kromě výuky zajistit bezpečnost dětí. Pokud je tedy někdo agresivní, je nebezpečný sobě nebo spolužákům, je možné, aby zavolala škola záchranku, pokud už vyčerpala jiné možnosti, jak zajistit bezpečnost žáka a ostatních žáků svými silami – např. s jedním učitelem nebo asistentem pedagoga bude žák stranou od dětí (knihovna, kabinet…), kde vyčká do příchodu zákonného zástupce. Pokud žák leží a nespolupracuje, v případě že je například medikovaný a medikací utlumený, je vhodnější ho nechat např. v zadní lavici třídy odpočinout, aby tak nenarušoval soustředění jiných dětí a neodváděl jejich pozornost. Záleží také na tom, jaké má škola zkušenosti s daným žákem, zda již byl někdy nebezpečný a jeho jednání se nedá dobře předjímat,“ dodává PaedDr. Alena Wagnerová z SPC NAUTIS.

Škola má mít vypracovaný Krizový plán

„Obecně lze konstatovat, že rychlou zdravotnickou pomoc (RZ) volá škola v případě, že vyhodnotí stav žáka jako ohrožující jeho zdraví, který není škola schopna vyřešit svými prostředky (úraz, záchvat atd.) Pokud by se jednalo o stav (např. záchvat), který je v rámci postižení žáka „obvyklý“ a neohrožující život, pak RZ nevolá. Jde ale o individuální posouzení. Pro učitele je poskytování první pomoci ošetřeno školským zákonem – ředitel školy musí vydat školní řád a v něm stanovit zásady bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, a také kontakty a telefonní čísla pro přivolání první pomoci. Tento školní řád musí být ve škole veřejně přístupný a měli by s ním být seznámeni i rodiče dětí navštěvujících školu. MŠMT vydalo Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a ten obsahuje článek o poskytování první pomoci, který by měl ředitel do školního řádu zapracovat. Dalšími předpisy, které je potřeba dodržovat, jsou zákoník práce a předpisy BOZP. Další informace najdete na našem webu v Zásadách přístupu k dětem a žákům s PAS, kde je i více o návrhu řešení krizových situací,“ říká tisková mluvčí MŠMT Aneta Lednová. Z něho citujeme důležitou pasáž: Krizový plán vytváříme pouze u žáků, u nichž existuje důvodný předpoklad, že mohou vzniknout situace ohrožující zdraví či život žáka/žáků, např. opakované agresivní či autoagresivní afektivní stavy. Měl by obsahovat postupy, které přesně řeší individuální krizové situace, jež mohou nastat. Postupy by měly být jasné a závazné pro každého pracovníka školy a určující konkrétní kompetence a odpovědnost jednotlivých zaměstnanců. Krizový plán by měl obsahovat popis konkrétních kroků při vzniku situací, ve kterých by mohlo dojít k ohrožení zdraví či života žáka/žáků, vymezení kompetencí a odpovědnosti jednotlivých zaměstnanců, včetně přesného stanovení podmínek, kdy a za jakých okolností škola žádá o pomoc jiné odborníky, např. Zdravotnickou záchrannou službu. Stanoví také, kdo z pedagogického sboru dítě záchrankou doprovodí. „O možnosti doprovodu žáka pedagogem v sanitce rozhoduje vždy příslušný lékař. O určení pedagoga rozhoduje ředitel školy,“ upřesňuje tisková mluvčí MŠMT Aneta Lednová.

______________________

text Dagmar Edith Holá ve spolupráci s Anetou N.

(Vzhledem k velké stigmatizaci lidí na autistickém spektru, neuvádíme příjmení u těch, kteří si přejí zůstat v anonymitě.)

Pokud se Vám článek líbil, prosíme, přispějte na honorář pro korektorku. Svůj finanční příspěvek můžete zaslat na účet Nadačního fondu ATYP u Raiffeisen Bank 9756596001/5500. Děkujeme.

Manželé Chuecos: Autisté pomáhají nám, ne my jim 9

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *