Lidé na spektru autismu jsou čím dál aktivnější občansky i v obhajobě svých práv

Lidé na spektru autismu jsou čím dál aktivnější občansky i v obhajobě svých práv

Už jste někdy byli na demonstraci? Možná se někdo bude divit, že také lidé na spektru autismu na ně chodí. Každý člověk na spektru je jedinečný. Pro některé z nich to může být nepředstavitelné, pro jiné je to naopak zcela běžné. Pokud jde ale o něco důležitého, tak i ti, kdo na demonstrace běžně nechodí, udělají výjimku, i když mnohým není z davu a mnoha podnětů dobře. Rozhodně čím dál více z nás se zapojuje do osvěty a obhajuje naše práva. Mnoho z nás je k tomu také aktivní občansky.

Možná jsem mezi lidmi na spektru autismu zvláštní tím, že mi takové velké akce nevadí, naopak jsem rád, když mohu být součástí něčeho velkého. V dětství jsem byl silně introvertní, uzavřený a asociální, s nikým jsem se moc nekamarádil. Na gymnáziu se to postupně měnilo, protože jsem nechtěl pořád sedět v koutě, a chtěl jsem se aktivně účastnit různých školních akcí, takže jsem postupně překonával různé strachy a svou uzavřenost. Snažím se žít normální život, ale stále přemýšlím jako aspík, i když to třeba není vidět na první pohled. Samozřejmě je pro mě nepříjemné, když se dostanu do tlačenice, ale na většině demonstrací je naštěstí místa dost. O politiku se zajímám už od dětství. První demonstrace, kterých jsem se účastnil, byly v roce 2005 proti tehdejšímu premiérovi Stanislavu Grossovi. Od roku 2014 jsem často protestoval proti ruské anexi Krymu, proti válce na východě Ukrajiny, a proti politické situaci v Rusku.

Demonstrace mají smysl

V poslední době chodím pravidelně na demonstrace proti Babišovi a Zemanovi, protože si myslím, že se česká politika vyvíjí špatným směrem. I mezi aspíky se najdou lidé, kteří tvrdí, že demonstrace nemají žádný smysl, ale já si myslím, že smysl mají. Jinak bych na ně nechodil. Kromě toho už čtyři roky rád občas chodím i do televizních pořadů, jako Máte slovo, kde se můžu aspoň na chvíli dostat ke slovu. Samozřejmě se občas dostávám do střetu s lidmi, kteří mají odlišný názor. Respektuji to a rozhodně netvrdím, že jsou hlupáci, naopak se snažím s nimi diskutovat, ale pokud s něčím nesouhlasím, dám to důrazně najevo. Spíše mě mrzí, když někdo jen řekne, že jsem idiot, a jinak nedokáže říct žádný rozumný názor. Ale nedá se nic dělat, takoví lidé tu asi vždycky budou.

Letos jsem nechyběl snad na žádné pražské demonstraci, a dokonce i na dvou mimopražských. Proto jsem nemohl chybět ani 23. června na Letné, kde se konala snad největší demonstrace od roku 1989. Vydali jsme se tam spolu se třemi dalšími aspíky, se kterými jsme se sešli předem, a ti mi pomohli držet transparent. “Byla jsem letos na své první a zatím poslední demonstraci proti vládní garnituře ČR. Vyrazila jsem vlakem z Brna na zatím letošní největší demonstraci na Letenské pláni. Překvapila mě výborná organizace, ohleduplnost a poklidnost samotné demonstrace, kdy kromě nás aspíků i zcela neznámí lidé pomáhali držet vztyčený obří transparent Šimona. Za sebe jsem moc ráda, že jsem se demonstrace zúčastnila a projevila tak svůj nesouhlas s tím, co se u nás děje na Hradě a v nejvyšší politice,” vzpomíná na letní demonstraci sedmatřicetiletá autistka Martina Mašková, která má jako já Aspergerův syndrom.

Lidé na spektru autismu jsou čím dál aktivnější občansky i v obhajobě svých práv 1

Fotoaparát mi pomáhá

Na demonstraci jsme nechtěli stát příliš vepředu, ani vzadu. Já bych tedy klidně byl vpředu, protože chci, aby mě zabrala kamera a byl jsem vidět v televizi, ale ostatní nechtěli, a tak jsem se přizpůsobil. Nakonec byl v televizi vidět aspoň můj menší transparent. Demonstrace byla opravdu velká, ale nebyly tam tlačenice. Mezi dvanácti sektory byly koridory, ve kterých se pohybovali zdravotníci, a tudíž se mezi sektory nedalo procházet, ale to nám nevadilo. Pokud máte fotoaparát, předem si v něm nabijte baterku, a ujistěte se, že v něm máte vloženou správnou paměťovou kartu s volným místem, abyste mohli fotit. Mně stačí malý foťák, který se vejde do kapsy. Mnozí jiní si naopak na demonstrace nosí velké profesionální zrcadlovky. “Musíte být hodně pohybliví, nestát na jednom místě a snažit se hledat zajímavé situace. Fotit nápisy na plakátech nebo mluvícího chlapa na pódiu může každý, ale zachytit atmosféru demonstrace je něco jiného,” vysvětluje pětadvacetiletá Anna, které focení při demonstraci pomáhá. Jak sama říká: „Focení mě baví a pomáhá mi při tak velké akci, jinak bych tam asi nešla. Potom potřebuju klid doma a nic moc náročného nedělat, ideálně víc dní, ale aspoň ten jeden.“

Před demonstrací si vše naplánujte

  • Předem si naplánujte, jak se na místo dostanete.
  • Vezměte si s sebou pití, jídlo, sluchátka nebo špunty do uší.
  • Můžete si vzít třeba i nějakou deku, na kterou byste si sedli, pokud byste byli unavení.
  • Před velkými akcemi na Letné nebo na Václaváku musíte počítat s tím, že linky MHD budou přetížené, a proto je lepší počítat s časovou rezervou.
  • Pokud jdete s nějakou skupinou přátel, domluvte si přesné místo a čas, kde se sejdete, protože ve velkém davu už je těžké někoho najít.
  • Pokud jste zvyklí s některými lidmi komunikovat jen přes internet, raději si před srazem vyžádejte i jejich telefonní číslo. I když máte internet na mobilu, tak na místech, kde je hodně lidí, nemusí dobře fungovat.
  • Pokud se scházíte v nějaké stanici metra nebo tramvajové zastávce, stanovte si místo přesně, protože tramvajových zastávek se stejným názvem může být více, ze stanice metra zase bývá více východů. Jako orientační bod můžete použít vchod nějakého obchodu, váš oblíbený stánek s pizzou, nebo třeba konkrétní bankomat, který není zaměnitelný s jiným.
  • Snažte se být na místě včas, abyste si mohli vybrat, na kterém místě budete, a abyste neuvízli v tlačenici.
  • Pokud chcete být vidět v televizi, je lepší stát blízko k pódiu. Někteří ale radši stojí vzadu, na nějakém klidnějším místě.
  • Pokud nestihnete přijít na demonstraci včas, samozřejmě vám nikdo nedá poznámku, jdete tam dobrovolně, ale zase by vás mohlo mrzet, že byste o něco přišli.
  • Pokud máte dvě party přátel na různých místech, musíte se rozhodnout, u které budete stát, případně se můžete mezi nimi přesouvat.
  • Pokud víte, že můžete z davu a hluku dostat meltdown/shutdown, svým přátelům to řekněte a sdělte jim, i jakou pomoc a podporu v té chvíli potřebujete.
  • Druhý den nedělejte nic náročného a pokud to jde, buďte v klidu doma.

Sluchátka, pití a jídlo s sebou

Můžete zvážit, zda na danou akci potřebujete píšťalku. Megafon se zase může hodit, pokud jdete například na nějaký pochod, kde se skandují různá hesla, a díky megafonu můžete ostatním udávat tón. Pokud se naopak bojíte, že hluk bude velký a nemuselo by to být příjemné, můžete si vzít sluchátka. Zvláště u akcí, které trvají několik hodin, je důležité, abyste neměli žízeň. Vezměte si tedy do batohu láhev s pitím, případně i nějakou svačinu. Na Letné bylo v červnu horko, v listopadu zase může být zima. Proto se snažte přizpůsobit počasí, a pokud je zima, oblečte se teple. Pokud je naopak horko a víte, že budete stát dlouho na slunci, vezměte si čepici nebo klobouk. Pokud hrozí, že bude pršet, může se hodit i deštník. Letos na konci dubna se konala první velká demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze, a předcházel jí ještě pochod z Hradčanského náměstí. Zde právě pršelo, a tak Martin Uhlíř prodával zájemcům za stovku deštník v barvách české vlajky.

Lidé na spektru autismu jsou čím dál aktivnější občansky i v obhajobě svých práv 2

Vytvořte si transparent

Na demonstraci samozřejmě mnoho lidí jen stojí, tleská nebo píská, ale pokud chcete být originální, připravte si nějaký transparent. Pokud neradi píšete rukou, stejně jako já, můžete si nechat nějaký nápis vytisknout, nejlépe z obou stran. Pokud naopak rádi píšete a malujete, můžete se vyřádit. Pokud máte doma vlajku, můžete si ji vzít taky. Česká vlajka se hodí na všechny demonstrace, kde jde o budoucnost českého národa. K tomu můžete mávat například i vlajkou Evropské unie nebo NATO, pokud podporujete členství České republiky v těchto organizacích. Pokud chcete zdůraznit, že podporujete třeba nezávislost Tibetu, může se hodit i tibetská vlajka. Českou vlajkou samozřejmě můžete mávat i na demonstracích v zahraničí, kde taková vlajka poslouží jako důkaz, že přijeli Češi.

Opoziční názory si neberte osobně a sami nerušte ty, co mají jiný názor

Počítejte s tím, že už po cestě, zvláště pokud nesete nějaký transparent, můžete potkat lidi, kteří s vámi nemusí souhlasit. Pokud na to máte náladu, můžete se zastavit a diskutovat s nimi, ale pokud vám jen nadávají, nevšímejte si toho, jděte dál a nenechávejte se vyvést z míry. Pokud jste na velké demonstraci, kde je několik tisíc lidí, tak většinou moc odpůrců nepotkáte, ti se v tom davu ztratí. Ale pokud jdete na menší demonstraci, kde je třeba jen 100 lidí, je pravděpodobnější, že se s nějakými odpůrci setkáte. Já někdy chodím i na akce KSČM a SPD, kde naopak dávám najevo nesouhlas s nimi, a i tam občas dochází ke slovním přestřelkám. Fyzické potyčky jsou naštěstí ojedinělé. Na takových akcích bývá přítomen i policejní antikonfliktní tým, který odděluje znepřátelené skupiny. Někteří lidé mají přirozeně respekt už z přítomnosti policejních uniforem, ale nebojte se jich. Česko není Rusko, takže policie obvykle nikoho na demonstraci nemlátí, a pokud jste na demonstraci, která je řádně nahlášena, naopak vás policisté budou chránit proti lidem, kteří by tuto demonstraci chtěli narušit. Pokud budete dávat najevo, že s danou demonstrací nesouhlasíte, policie vám třeba určí, na kterém místě můžete stát, abyste akci nenarušovali, ale i tak máte právo projevit názor a stát na místě třeba s transparentem. Problém by mohl být jen v případě, že byste byli příliš hluční a rušili průběh akce. I když nemám rád komunisty nebo fašisty, tak musím respektovat, že i oni můžou pořádat demonstrace a mluvit na nich. V tom případě mohu stát s transparentem a dávat najevo nesouhlas, ale nesmím rušit průběh jejich akce hlasitými projevy.
Pokud budete chtít demonstraci sami pořádat, musíte ji nahlásit na městském nebo obecním úřadě aspoň týden předem. Policie vám pak do té doby zavolá a upřesní detaily, aby akce proběhla v klidu. Pořadatel by měl mít aspoň jednoho zástupce, a ti by měli mít nějaké viditelné označení, například vesty. Ale pozor, hlavní pořadatel by měl být na místě od začátku až do konce.

Na demonstrace nemohou chodit všichni na spektru autismu

Nebuďte smutní, pokud demonstraci nezvládnete. Je to opravdu velmi náročné na hluk, mnoho podnětů, spoustu lidí a emoce. „Při projevech různě lidi nahlas křičeli, bučeli a podobně, až jsem si musela zacpávat uši. Ke konci jsem si už musela sednout na zem. Je mi to líto. Vyhovoval by mi tichý pochod, a ne opakované bučení a křičení,“ uzavírá devětadvacetiletá autistka Ivana. Mnoho lidí na spektru nezvládají účast nejen na demonstracích, ale nemohou chodit ani na koncerty a festivaly. Na mnohé autisty mohou mít i velký dopad emoce davu. „Koncerty zvládám, ale tam mi hudba, kterou si vyberu, dodává pozitiva, která jsou silnější než ta negativa, která přináší bytí v davu. Emoční vypětí při demonstraci mě stálo mnoho sil a pak jsem se doma zcela zhroutila,“ vysvětluje autistka Simona. „Taky jsem měla meltdown na demonstraci a můj kamarád, který je neurotypický introvert, to také nezvládl,“ přidává se třicetiletá Bára. Čtyřiatřicetiletá Monika pro odlehčení dodává: „Jste hustí, že vůbec jdete, já nezvládám Václavák ani v běžném provozu, demonstraci bych nezvládla vůbec žádnou.“

Na velkých demonstracích jsou přítomni zdravotníci pro případ, že někdo zkolabuje. Pokud budete unavení, nebo pokud budete spěchat, tak není vůbec nic špatného na tom, když odejdete z akce ještě před jejím koncem. Pokud se bojíte, že z davu a hluku dostanete meltdown, nebo že zkolabujete, tak to svým přátelům řekněte a sdělte jim, i jakou pomoc a podporu v té chvíli potřebujete. Po skončení demonstrace jsme se s přáteli na spektru rozloučili, a já jsem odešel pěšky až na Dejvickou, odkud jsem jel autobusem domů. Věděl jsem, že tramvaje budou plné, a tak jsem se ani nesnažil nastoupit do tramvaje na Letné.

Pro mě demonstrace smysl mají. I když dotyčný politik zítra neodstoupí, tak je důležité, aby politici věděli, že si nemohou dělat, co chtějí, protože lidé to sledují. Kdyby se loni v březnu nekonala velká demonstrace proti Ondráčkovi, zůstal by celé čtyři roky předsedou komise pro kontrolu GIBS. Kdyby se loni nezvedla vlna odporu proti Taťáně Malé, pravděpodobně by nadále zůstala ministryní spravedlnosti. Kdyby nebyly letos tak velké demonstrace, možná by už Benešová v tichosti zametla pod koberec celou Babišovu kauzu.
A pokud na demonstrace nemůžete chodit, tak jsou i jiné občanské aktivity. Třeba otevřený dopis ministrovi. Ten naplnil svou roli a předseda dětské psychiatrie pod nátlakem do pěti dnů odešel ze svých postů.

__________________

text Šimon Hlinovský za spolupráce skupiny lidí na spektru autismu / foto Anna Adriel 

(Vzhledem k velké stigmatizaci lidí na autistickém spektru, neuvádíme příjmení u těch, kteří si přejí zůstat v anonymitě.)

Pokud se Vám článek líbil, prosíme, přispějte na honorář pro autory, korektorku a grafičku. Svůj finanční příspěvek můžete zaslat na účet Nadačního fondu ATYP u Raiffeisen Bank 9756596001/5500. Děkujeme.

Učitelé mě kvůli mé upřímnosti neměli rádi 1

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *