Pomoc! Moje dítě sprostě nadává

Pomoc! Moje dítě sprostě nadává

Vulgarismy k dětství a zejména k pubertě patří i u dětí, které Aspergerův syndrom nemají. Když děti nadávají, cítí se více jako dospělí, machrují před vrstevníky, provokují autority, testují hranice, zkouší, kam až mohou zajít.

Nadávání jako ventil
U dětí s Aspergerovým syndromem může mít nadávání ještě další význam a to ten, že pomocí vulgarismů ventilují své napětí, zlost a jiné negativní emoce. Pamatuji si jednoho tatínka (také s Aspergerovým syndromem), který říkal, že když syn přijde ze školy a začne mu nadávat do „kokotů“, tak on (jeho táta), to chápe jako projev důvěry, protože syn se v jeho přítomnosti uvolní a svou zlost úlevně vypustí.

Eliminovat spouštěče
Problém vzniká tehdy, když je nadávání dítěte časté, intenzivní (křik), trvá dlouho, je na nevhodných místech (na veřejnosti) a směrem k jiným lidem (třeba učitelům). V tomto případě je důležité identifikovat konkrétní spouštěče, které zlost a následné nadávaní spouští, a pokud možno tyto spouštěče eliminovat. Užitečné je dítěti zvědomit negativní důsledky vyplývající z nadávání (např. poznámky, ztráta kamarádů, sankce vyplývající z motivačního systému, který nastaví rodiče pro toto problémové chování) a pomocí odměn posilovat alternativní chování, např. používání jiných slov („prkno“, „barák“, „vrána“) nebo jiných metod na odventilování zlosti, například napsat si nadávky na papír nebo si jít zanadávat na záchod. 

Rodič v modu výzkumníka a pozorovatele
Pro rodiče je užitečně se v okamžiku nadávání dítěte udržet v modu „výzkumníka a pozorovatele“ a představovat si, že za zlostí a vulgaritou dítěte je jeho bezmoc, zlost, strach, úzkost, zklamání, že se tímto způsobem uvolňuje a „očišťuje“ od stresu a negativních emocí. Dítěti rodiče mohou říci, že se jim nadávání dítěte nelíbí, že cítí zlost a lítost, že nyní odejdou pryč a přijdou, až se dítě uklidní. V domácím prostředí mohou rodiče zkusit využít paradoxní reakci – ve vztekání své dítě mohou povzbuzovat a přirovnat ho k někomu, kým by být nechtělo, třeba: „Vidím, že máš zlost a že ji na mě vypouštíš tím, že mi nadáváš. Klidně pokračuj, přidej, ale není to moc pěkné. Když říkáš kurva, píča, prdel, čurák, tak mi připomínáš opilé a smradlavé bezdomovce.“ Někteří rodiče říkají, jak jejich dítě přestalo nadávat až poté, co s ním vytvořili úplný seznam všech českých vulgarismů. Dítěti se pak ulevilo, protože mělo pro sebe naplněnou obsedantní „sběratelskou“ potřebu „mít všechno podle svého zájmu kompletně pohromadě“.

Ventilace jiným způsobem zaslouží odměnu
Pokud dítě nadává jiným lidem, stručně se jim omluvte. Dítě odveďte pryč a v klidu mu řekněte, že se to nedělá, že to není správné. Pokud máte vytvořený motivační systém, tak mu sdělte, jaká bude následovat sankce. Pokud se dítě v podobné situaci příště ovládne nebo využije alternativní způsob ventilace negativních emocí, tak ho odměňte.

 

text Roman Pešek, psychoterapeut z NAUTIS / foto Pixabay.com

Rozhovor s Romanem Peškem jsme přinesli na začátku ledna: Jak se nezbláznit z dítěte s Aspergerovým syndromem. Jeho text u učitelích a inkluzi zde.

Pokud chcete, aby v ATYP magazínu vycházeli kvalitní články, abychom vám mohli přinášet reportáže nejen z Prahy, aby mohli dostávat honoráře ti, kteří pro vás ATYP připravují ( z nichž tři lidé jsou s Aspergerovým syndromem), abychom mohli platit poradenství asistentky pedagoga a psychoterapeutů, budeme rádi za každou částku, kterou zašlete na účet Nadačního fondu ATYP, který vznikl mimo jiné na podporu ATYP magazínu – prvního časopisu o autismu a ADHD u nás.

Náš účet Raiffeisen Bank 9756596001/5500

Podpořte nás

Sdílejte
One comment on “Pomoc! Moje dítě sprostě nadává

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *