ADHD se týká i dospělých

ADHD se týká i dospělých

Snažíte se ve všem, ale ať děláte, co děláte, výsledný efekt nikdy neodpovídá vynaloženému úsilí. Nic se nedaří dokončit. Selháváte v práci, doma, ve vztazích, ve výchově, v každodenních povinnostech. Celý den se nezastavíte a nic není hotovo. Proč? Jak to ostatní dělají, že to zvládají? A tak hledáte informace. A jednoho dne, když pročítáte další článek na téma ADHD, vám to dojde, jako blesk z čistého nebe.

Málo odborníků rozpozná ADHD u dospělého

Ač u ADHD panuje laický názor, že do dospělosti nepřetrvává, opak je pravdou, a to až v 60 % případů. Mnozí dospělí o své diagnóze nevědí celý život, mnohdy jsou diagnostikováni až v momentě, kdy má stejné potíže jejich potomek. Někteří vyhledají odbornou pomoc, a poté se většině uleví, protože jim konečně dojde, že nejsou tak nešikovní, jak si mysleli. Jejich chaotičnost má své opodstatnění. Málokde ovšem se svým poznáním uspějí. I při relativně vysokém počtu ADHD dospělých je v České republice stále málo odborníků, kteří jsou schopni problém rozpoznat. Navíc od okolí jen uslyší: „Prosím tě, to je normální, to mám taky.“ Pravdou je, že každý se občas potýká s nedochvilností či prokrastinací. To ovšem neznamená, že trpí hyperaktivitou s poruchou pozornosti. Určení diagnózy náleží do rukou psychiatra, a to jak v dětském, tak i dospělém věku.

Nepřetržitý tok myšlenek

Málokdo tuší, jaké boje každý den člověk s poruchou pozornosti svádí. Že to není jen o soustředění. Pro ostatní lidi běžné činnosti jsou pro něho výzvou a obyčejný odchod z domu může být jednou z nejnáročnějších věcí dne. „Vždycky si myslím, že mám vše nachystané a jsem schopna být venku do pár minut, ale nikdy to nevyjde,“ směje se šestatřicetiletá Monika Bukovská. A hned popisuje, jak její běžný odchod probíhá. „Hledám peněženku, není ani v jedné, ani v druhé kabelce. Už je čas jít, běžím tedy po bytě a pátrám. Cestou vidím lahvičku na čaj pro dceru. A jo, čaj! Začnu ji tedy rychle vymývat a doslazovat čaj připravený v hrnku. S naplněnou lahvičkou běžím zpět ke dveřím ke kabelce. Sakra, ta peněženka! Běžím opět po bytě, zahlédnu skříň. Aha, nemám ještě ponožky. Oblékám je, očima zavadím o nabíječku, tu potřebuji s sebou také. Do toho volám na dcerku, potřebuji ji obléknout a už není čas! S myšlenkami jsem už na cestě, řeším, kudy pojedu. Cestou za dcerkou si vzpomenu na peněženku, nevidím ji. Nahlédnu znova u dveří do kabelky a kupodivu zjistím, že tam je. Buď jsem ji poprvé přehlédla, nebo ji tam vložila s telefonem, nevím. Naháním dcerku, oblékám střídavě ji i sebe. Zahledím se z okna, jak tam hezky svítí sluníčko. V hlavě si stále dokola přehrávám seznam věcí, které musím mít s sebou. Zbývá už jen obout boty, chvíli zmatkuji u skříně, nevím, zda nejdřív obléci bundu, či boty, zda sebe, či dcerku. Plno zbytečných pohybů, které mě ve finále zdržují. Zamykám, znovu kontroluji, zda mám vše. Konečně jsme venku, opět jdeme pozdě.“

ADHD se týká i dospělých

ADHD: Ve chvílích největšího chaosu mi mozek vypne.

Neschopnost určit priority

Jak Monika sama přiznává, její vyprávění i pro ni zní chaoticky a vlastně ani netuší, proč není schopna odejít z bytu stejně bezproblémově a v klidu jako její manžel. Pokud odcházejí spolu, on dlouho stojí obutý a připravený na chodbě. Moniku už zná, sem tam napoví, popožene. Monika ve chvílích největšího spěchu mívá tendence zastavit se a zasnít se o něčem, co s odchodem vůbec nesouvisí. „Myslím, že můj mozek je ve chvíli odchodu tak přetížený, že prostě vypne. Místo toho, abych pokračovala v oblékání, stojím a koukám. Ani nevím, jak dlouho,“ popisuje Monika. Toto zasnění je spojené s neschopností určit priority v tom, na co je podstatné se v daný okamžik soustředit. Jako kdyby každá myšlenka a činnost měla stejnou váhu a pozornost byla rozdělena mezi všechny najednou. Mnozí ADHD dospělí popisují svou mysl jako nepřetržitý rychlý tok obrovského množství myšlenek, který sami nejsou schopni následovat.

Nerozhodnost

S tím souvisí další problém – nerozhodnost. Je téměř nemožné promyslet si určitá rozhodnutí. Lidé s ADHD diagnózou jsou excelentní v rychlých rozhodnutích v případech tísně, kdy je nutné poskytnout někomu pomoc, či rozhodnout za někoho jiného v případě ohrožení. Naproti tomu jsou schopni váhat dlouhé měsíce nad jediným problémem, kdy končí mnohdy bezradní, paralyzováni vlastní nerozhodností. „Pokud mám učinit nějaké rozhodnutí, dokážu se rozmyslet jedině tak, že problém s někým probírám,“ vysvětluje Monika. Jak sama říká, nedokáže si sednout a rozmýšlet jedno téma. „Po pár minutách zjistím, že už dávno myslím na tisíc jiných věcí. A to i v případě, že mám rozhodovat velké životní změny,“ dodává s povzdechem. Sama ví, že by bylo dobré si v hlavě zvážit všechny klady a zápory k dané situaci, porozmýšlet o důsledcích, o tom, jak změna ovlivní ji i okolí. Teoreticky to Monika vše ví, v praxi to ale aplikovat nedokáže.

ADHD se týká i dospělých 1

ADHD: Život pod stálým tlakem.

Žití pod stálým tlakem

Stejně tak je tomu u započínání nových činností i přes to, že stále nejsou dokončeny jiné. Monika je, jako mnoho ADHD jedinců, velmi kreativní člověk. Velice rychle se nadchne pro nějakou činnost, která však málokdy vydrží být pro ni atraktivní až do samotného dokončení, a tak dochází k tomu, že i přes nehotový projekt začne pracovat na jiném, který je nový a tudíž zábavnější. I ten ovšem bývá nahrazen jiným a Monice se kupí nedokončené úkoly. Hromadí se i nedokončené práce v domácnosti a kupí se i práce v kanceláři. Ze všech stran se časem začnou valit věci, které čekají na dokončení. Nehotové úkoly bývají velice snadno původcem stresu. ADHD člověk, aniž by si to tedy mnohdy uvědomoval, tak žije pod stálým podvědomým tlakem, protože ví, že stále nemá hotovo, stále musí něco dodělat, jen neví kdy. „Když už si sednu, a rozhodnu se, že tyto kostlivce ze skříně vytahám a zapracuji na nich, stejně mě od práce rozptyluje každý ptáček, který venku zaštěbetá nebo tisíce jiných nápadů,“ krčí rameny Monika. Jeden velký chaos. Tak lidé s ADHD definují svůj život. Mnozí zastávají zodpovědné pracovní pozice, mnozí studují vysoké školy, další při tomto všem mají početné rodiny, o které se starají. Připravujeme článek ve spolupráci s přední českou psychiatričkou na téma diagnostika a léčba ADHD dospělých.

____________

text Michaela Bubeníčková / foto Pixabay.com

Kde by byl svět bez autistického genu? 2

 

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *