Homo Psychoticus aneb zpověď ženy se schizofrenií

Homo Psychoticus aneb zpověď ženy se schizofrenií

Homo psychoticus je zvláštní kniha trochu zvláštní ženy. Homo psychoticus – člověk psychotický. S předmluvou známého neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka, Dr.Sc. a doslovem profesorky MUDr. Lucie Bankovské Motlové, Ph.D. Kniha dostala čestné ocenění Výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Čím je kniha tak výjimečná? Popisuje psychotický svět zevnitř. Upřímně, syrově a bez cenzury.

„Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok. Autorka dokonale ilustruje soužití s nemocí, na niž — přesněji na některou z jejích forem — stůně asi jeden člověk ze sta. Přestože jde o postižení velmi časté, ani nejbližší okolí nemocných si nedokáže představit jejich utrpení, často jen málo ovlivnitelné moderní terapií, které může pacienty přivést až na hranici sebevraždy. Homo psychoticus je mimořádně cenná kniha. V záplavě braku a vymyšleností, které si s duševními poruchami a onemocněními jen nebystře a nevzdělaně hrají, představuje kus těžce získané skutečnosti.“ (MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA, Thomayerova nemocnice Praha)

„Autorčina zpověď zprostředkuje začínajícím lékařům zážitky z první ruky jinak nesdělitelné. Jako čtenáře mě zasáhla nezměrná vůle překonat všechny překážky osudu navzdory závažné nemoci a skutečnosti, že společnost hledí na autorku mnohdy s nedůvěrou.“ (prof. MUDr. Lucie Bankovská Motlová, Ph.D., 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy)

Knihu jsem psala téměř tři roky. Ze strachu ze stigmatu pod pseudonymem Michaela Malá. Byl to můj vnitřní boj, mé vypisování se ze šílenství, ze vzpomínek ať už hezkých, či traumatických. Autoterapie bez cenzury. Odhodlání dát nahlédnout do mého vnitřního světa i někomu jinému. Zprvu mému příteli, se kterým dnes žiji už více jak osm let, a pak tajemnému panu doktorovi, kterému celý svůj příběh vlastně vyprávím.

„Ve 3. ročníku na gymnáziu se mi poprvé zjevil anděl. Byl krásný, celý bílý a zářil jako slunce. Řekl mi: ‘Svět je potřeba rozebrat a znovu poskládat. To je tvůj úkol.’ Často jsem o tom přemýšlela, ale nevěděla jsem, jak to mám udělat? Na to jsem přišla až později. Anděl mi radil, co mám dělat a co ne. Někdy byl hlas příjemný, jindy nepříjemný. Byl se mnou neustále a já si na něj zvykla.

Homo Psychoticus aneb zpověď ženy se schizofrenií 6

Čím dál víc jsem žila ve vlastním světě. Ve 3. ročníku už jsem vypadala víc žensky. Kluci mě začali přitahovat ještě víc. Ale jak to dát dohromady s hlasem mého anděla? Začal mě kárat, jakoby byl mým rodičem. Neustálý dohled. Styděla jsem se dát svému prvnímu klukovi i pusu. Nebo se ho držet za ruku. Mé ženské sebevědomí neexistovalo. Když mi můj kluk řekl, že mi to sluší, nevěřila jsem mu. Přesto jsme spolu chodili dva roky. Anděl mi neustále připomínal, že jsem vyvolený člověk, který musí spasit svět. Večer co večer jsem čekala, že se mi zjeví a bude si se mnou vykládat. Přes den jsem cítila, že se na mě dívá a střeží mé kroky. Jakmile bych udělala něco špatně, hned bych uslyšela jeho káravý hlas. Cítila jsem, že mě hlídá a ochraňuje před zlem tohoto světa.“

Popisuji své četné hospitalizace a psychoanalytickou psychoterapii s doktorem A. Popisy jsou často velmi kontroverzní.

„V terapii s dr. A jsme postupně odkrývali minulost a zabývali se i přítomností. Můj anděl mi znovu zopakoval, že musím zachránit svět. Že je ho potřeba rozebrat a znovu poskládat. Najednou mě napadlo, že tím prostředníkem mezi andělem, mnou a světem může být dr. A. Před prázdninami mi totiž řekl, že jednou trávil dovolenou u svého známého psychiatra ve Švédsku. A já se kdesi dočetla o skupině psychoanalytiků ze Švédska, kteří analyzují politickou situaci ve světě. Okamžitě mě napadlo, že je s nimi dr. A v kontaktu, že je snad členem této skupiny lidí. Začala jsem si kupovat denně noviny a vystříhávat a lepit do svých deníků ústřižky z novin týkající se politiky. Podtrhávala jsem v nich, co jsem považovala za podstatné a psala k tomu své komentáře. Velikými tiskacími písmeny jsem psala, co mi diktoval anděl. Má božská bytost. Snad vzkazy od samotného boha? A kdo je to bůh? Je vůbec? Homo Psychoticus aneb zpověď ženy se schizofrenií 5

Nosila jsem svému psychoterapeutovi tyto deníky a nechávala jsem mu je k přečtení. On mi sice několikrát řekl, že nemá čas deníky číst, ať z nich sama vyberu, o čem se chci bavit přímo. O politice jsem se s ním ale nikdy nebavila. Nevěřila jsem mu, že deníky nečte a neanalyzuje moje politické komentáře a vzkazy od boha. Začala jsem být vůči němu podezíravá. Podle mě je zpracovával, jenom mi to nechtěl říct. A pak se pane doktore stala jedna událost, která mi dokázala, že mé deníky musí dr. A číst. V Izraeli probíhaly tou dobou nepokoje. Řešilo to OSN. A mě napadlo, že by se sídlo OSN mělo přestěhovat právě do Izraele, přímo do Jeruzaléma. Že je to nejvýznamnější náboženské město na světě a že by tam tedy OSN mělo sídlit. Ústřižek z novin o nepokojích jsem opět nalepila do svého deníku a přidala svůj komentář. Donesla jsem to jako vždy dr. A. A pak se to stalo. Hned druhý den byl v novinách článek od tehdejšího prezidenta České republiky Václava Havla. Přišel s úplně tím samým nápadem. Tohle byl pro mě důkaz, že dr. A předává mé zápisky a návrhy politikům. Ale neřekla jsem mu to. Myslela jsem si, že to zůstane naší tajnou úmluvou. Že se o tom spolu nebudeme bavit, ale budeme to tak dělat dál. Stala jsem se tajnou členkou psychoanalytické skupiny a dr. A se stal opravdu prostředníkem mezi mnou a světem.“

V knize jsou zachycené i ataky psychózy a jak jsem s nimi bojovala za pomoci mého druhého psychoterapeuta, doktora B, který mi pomáhal postavit se na vlastní nohy a dodával mi odvahu jít přes pomyslný most ze země šílenství do světa zdravých lidí.

Dr. B ke mně přistupoval naprosto jinak než všichni lékaři, se kterými jsem se kdy setkala. Měla jsem z něj pocit, že pro něj nejsem nemocná. Že ho nezajímá moje psychiatrická nálepka. Pokaždé, když jsem s ním mluvila, měla jsem zatím nepoznaný pocit bezpečí a klidu. Začala jsem se mu při rozhovorech dívat do očí. Krásné a vlídné oči. Dr. B se mi začal věnovat individuálně. Bavili jsme se spolu dost otevřeně. Dr. B ve mně probouzel tu zdravou část mého já. Občas se vynořila ta nemocná, která ho strašila sebevraždou. Dr. B to přešel s klidem. Postupem času jsem získávala pocit, že se s ním můžu bavit úplně o všem. Začala jsem mu odkrývat svůj vnitřní svět. Nikoho jsem si ještě nepustila tak blízko jako jeho. Pomalu jsem se zbavovala strachu té malé pětileté holky, která byla ve mně schovaná. Ta zneužitá malá holčička. To nedůvěřivé malé dítě. Vůbec jsem si nepřipadala jako dospělá. Ve svých 35 letech jsem se považovala za dítě. 

Homo Psychoticus aneb zpověď ženy se schizofrenií 4Dr. B začal komunikovat s touhle malou holkou. Svým chováním si pomalu získával moji důvěru. Byla jsem malé zakřiknuté dítě, které ještě nikdy s nikým nemluvilo a nikdy se nikomu neukázalo. Žila jsem v dětském světě. Byla jsem hospitalizovaná od srpna do září 2011. Za tu dobu jsem si na dr. B zvykla a bylo mi v jeho přítomnosti dobře. A tak jsem ho požádala, zda bych k němu mohla chodit do ambulance. Souhlasil. Měla jsem pocit, že je to právě on, kdo mě vysvobodí z klece strachu, ve které jsem žila. Dozvěděla jsem se, že dr. B dělá i psychoterapii. Tak jsem to s ním chtěla zkusit. Důvěřovala jsem mu. Chtěla jsem odhodit masku či masky, které jsem nosila. Falešnou tvář dospělé ženy. A tak začala psychoterapie. Já se rozhodla, že se úplně vyléčím. Že opustím svůj nemocný svět, nereálný svět. A budu žít normální život.“

A tak jsem se vydala na cestu zotavení. Rozhodla jsem se, že ze mě bude sociální pracovnice, která bude pomáhat duševně nemocným lidem. Proto jsem si podala přihlášku na FSS MU v Brně, obor sociální práce. Jak jsem se na přijímačky chystala a jaké kolem toho měla obavy, popisuji ve své knížce. Končí happy endem a krátkou kapitolou.
„Mé vyprávění se chýlí ke konci. Popsala jsem vám ve vzpomínkách svoji minulost, v různých úvahách svoji přítomnost i plány do budoucna. Jak celkově vypadal můj psychotický svět, moji andělé i zloduchové, doktor A., doktor B., přítel, … vesmír, ve kterém žiji…
P.S.: Na školu mě přijali.“ Homo Psychoticus aneb zpověď ženy se schizofrenií 2

A recenze na knihu?
„Myslím si, že význam knihy v našem kulturním prostředí je obrovský. Stále je to ještě vzácnost, vzácně upřímná a extenzivní zpověď někoho, kdo si to všechno nevymyslel, ale prožil. Svou autenticitou a pohledem zevnitř je kniha nesmírně poučná a je doplňkem krásné literatury. Když si vezmete knihu a přečtete si ji, tak se vám svět psychózy rozprostře jako na dlani a máte pocit, že jste psychózou sami prošli ku prospěchu věci, nikoliv ku škodě.“  (Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych., NÚDZ Klecany u Prahy)

______________________

text a foto Markéta Dohnalová /na úvodním snímku Markéta Dohnalová s Prof. Mudr. Cyrilem Höschlem

Kniha je k dostání v každém větším knihkupectví nebo ji lze objednat na stránkách nakladatelství Triton.

Také se můžete podívat na video ke knize.

Sdílejte

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *